Článek
Když jste loni vydal album Hedgehog, věřil jste, že osloví české posluchače i kritiky?
Upřímně řečeno jsem nepředpokládal, že se mu dostane tolik pozornosti. Jsem samozřejmě rád, že se líbilo jak fanouškům, tak kritikům, vůbec jsem však nečekal, že bych se v hlasování hudebních akademiků mohl stát zpěvákem roku. Možná si to stále neuvědomuji. Ale radost z toho samozřejmě mám.
Vnímáte zpětně, že jste na albu odvedl dobrou práci?
Uvědomuju si to vždy, když za mnou lidé přijdou a řeknou mi, že se jim nějaká písnička líbí nebo v nich cosi pozitivního vyvolala. Považuju to za velkou osobní výhru, protože můj vztah k písním je stejný. Jako posluchač hledám takové, které mě potěší, dostanou mě do dobré nálady nebo mi pomohou, když se necítím dobře.
Thom Artway míří i do světa.
Zpíváte anglicky. Rozumí posluchači vašim textům?
Nedávno jsem se díval na internet na karaoke texty a zjistil jsem, že tam mám svou složku. Jsou v ní i nějaké překlady mých textů a musím říct, že mě některé zaskočily. Našel jsem mezi nimi i překlad, který mému záměru vůbec neodpovídal. Nevím, kdo to překládá, ale napadlo mě, že bude lepší, když se lidé budou snažit porozumět mým textům sami, ne prostřednictvím překladů na internetu.
Obecně si myslím, že mladí lidé rozumějí angličtině velmi dobře. V dubnu jsem hrál v pražském Meet Factory před irským písničkářem, který si říká Bry. V publiku byli lidé kolem patnácti až sedmnácti let a překvapilo mě, jak skvěle reagovali na to, když jim něco říkal. Je to Ir, takže má specifický přízvuk. Nicméně publikum reagovalo skvěle, rozumělo mu. Myslím si, že mladá generace je na anglicky zpívající umělce více a více připravená.
Jakou pro vás mají hodnotu dvě vítězství v letošních Cenách Anděl?
Když jsem v době puberty seděl se svou mámou u televize a sledoval, jak si skvělí zpěváci přebírají sošky andělů, obdivoval jsem je. Žil jsem na vesnici a říkal jsem si, že určitě mají skvělý život, zajímavé kontakty, peníze, štěstí, tedy přesně to, co já nikdy mít nebudu. No a letos jsem seděl při vyhlášení cen v pražském Lucerna Music Baru vedle Karla Gotta a pochopil jsem, že to, co jsem si tehdy myslel, je blbost. Zpívám tak, jak mi huba narostla, a funguje to.
V minulosti jste často zpíval na ulici. Míříte teď do klubů a sálů?
Když mám chuť a čas, vyjedu někam do zahraničí, jako teď v červenci, kdy jsem hrál týden na ulici v okolí Lago di Garda. Baví mě to a užívám si to.
Že teď více hraju v klubech, považuju za přirozený vývoj. A upřímně říkám, že nejlepší koncertní atmosféru jsem zažil v malých klubech, kde jsem měl kolem sebe padesát lidí, kteří si koupili vstupenku, protože šli cíleně na můj koncert. Občas se mi stane, že takový koncert má trvat hodinu, ale atmosféra je tak skvělá a bezprostřední, že hraju dvě hodiny a potom jsem s těmi lidmi až do rána.
Thom Artway uspěl na soutěži, která mu umožní zkusit se prosadit mimo Českou republiku.
Na letošním ročníku festivalu Rock for People jste zvítězil v soutěži Czech Fresh. Co z toho pro vás plyne?
Mám možnost nahrát tři písničky ve studiu Sono a videoklip v YouTube studiu v Londýně. Důležité je, že se ty nahrávky budou hodně propagovat v zahraničí, měl bych se zúčastnit nějakých showcaseových festivalů a třeba se povede připravit zahraniční turné, protože teď mohu jeden rok spolupracovat se zahraniční koncertní agenturou.
Chtěl byste uspět v zahraničí?
Láká mě to, ale vím, že je to těžké. Nepředpokládám, že někdo v Londýně čeká na nějakého floutka z Moravy, který ani neumí dokonale anglicky. Je tam velká konkurence, ale udělám všechno, co budu moct, abych uspěl. Čeká mě hodně práce, ale o tom to je.