Vzájemný vztah Filly duchovního guru a budoucích významných umělců je vyjádřen ve výstavním sále už prostorovým zakotvením děl. Profesorovy práce jsou rozmístěny po stěnách a vytvářejí pomyslný prstenec, zatímco uvnitř něj visí obrazy studentů.

Jako by zkušenější tvůrce své svěřence chránil a zároveň intenzivně působil na jejich tvorbu. Návštěvník si může díky tomu plátna okamžitě porovnat, stačí mu jen otočit hlavu.

Přesto výstavnímu sálu dominuje malířovo nejrozměrnější dílo – Tři ženské akty se psem z roku 1929. Pozornost přitáhne zvláštní kompozicí figur i symbolikou.

Zasmušilá a jakoby zakaboněná tvář sedícího psa v popředí kontrastuje s druhým, jemně erotickým plánem. Tři nahé dámy v lascivních pózách, zdá se, zvíře nezajímají. Jeho pozornost je zaměřená k míse s ovocem a uzenými rybami. Vyzývavá krása dam se najednou utápí sama v sobě a stává se vlastně zbytečnou.

Podobnou symboliku má v sobě i Zátiší s kančí hlavou (1949) nebo Zátiší se sokolem a mandolínou (1930). Konfrontace animálního prvku s okolními předměty (hudební nástroj, květiny, ovoce v míse) nastoluje samé otázky. Filla symboliku podtrhuje i volbou barev či velikostí jednotlivých prvků.

Emil Filla: Hudebník.

Emil Filla: Hudebník

FOTO: katalog výstavy

Navíc využití hranatých kubistických tvarů, surrealistické nadsázky či fauvistické překvapivé barevnosti dává tomu kterému obrazu vnitřní napětí i tajemnost.

Nejblíže Fillovu výtvarnému pojetí je jeho žák Dalibor Matouš. Olej Zátiší s houslemi a cinerálií (1960) představuje podobnou kubistickou meditaci kompozičně i barevně. Vladimír Jarcovják se už výrazově posouvá k modernějšímu pojetí. Olej Kuchyňské zátiší (1960) neoperuje už s redukcí na fundamentální geometrickou křivku, dává pevnější vodítko v uchopitelném tvaru konvice, džbánu a vázy.

Čestmír Kafka přistupuje k tématu jemné symboliky prostřednictvím surrealistického ponoření až k samé podstatě věci. Černý stůl z roku 1943 staví proti sobě temnou hmotu desky, na které stojí alchymistická křivule a oranžová koule, s rudým okolím. Černá a červená představují symbol smrti a krve, ale předměty na stole tuto nezvratnost do jisté míry překonávají.

Výstava ukazuje, že Emil Filla nebyl jen výrazným malířem s originálním viděním, ale také důležitým inspiračním vzorem pro další generace umělců.