Hlavní obsah

Jak Laibach zahráli KLDR. Film zachytil zdánlivě nemožné

Novinky, Stanislav Dvořák

Film Liberation Day natočili režiséři Morten Traavik z Norska a Ugis Olte z Lotyšska, kteří se tento týden zúčastnili jihokorejské premiéry. V roce 2015 se jim podařilo přemluvit severokorejské potentáty, aby dovolili vystoupení provokativní slovinské skupiny Laibach v KLDR.

Foto: Profimedia.cz

Laibach při vystoupení v KLDR

Článek

Světová média se hodně podivila, jak je možné, že západní rocková skupina koncertuje v KLDR. Bláznivý nápad prosadil Morten Traavik, který si během mnoha návštěv v komunistické diktatuře získal takovou důvěru tamních pohlavárů, že mu revoluční projekt povolili. KLDR tehdy slavila 70. výročí konce japonské okupace.

Traavik prozradil magazínu The Hollywood Reporter, že koncert byl od začátku jeho nápad.

„Díky tomu, že jsem si získal jejich důvěru, jsem mohl přivézt skupinu jako Laibach, která je pro ně nová a děsivá. Laibach byl pozván prostě proto, že jsem o to Severokorejce požádal. Tak to všechno začalo,“ uvedl Traavik.

Foto: KCNA, Reuters

Severokorejský vůdce Kim Čong-un

„Myslím, že z toho vyplývá velké poselství, že je důležité mít osobní vztah s lidmi, se kterými pracujete. Vztah důvěry. Abyste získali tu důvěru, musíte s lidmi jednat jako se sobě rovnými, ne jako s podřízenými nebo nadřízenými.“

„Severokorejci jsou jako okraj sluneční soustavy, kde je všechno chladné a ukázněné, lidé nedávají emoce najevo, i když je mají. Včera (v Jižní Koreji) to bylo jako na Venuši. Hned začali pokyvovat hlavami a zvedat pěsti od chvíle, co koncert začal. Bylo úžasné vidět ten kontrast,“ řekl Ulte.

„Mnoho rozdílů je okamžitě vidět, na jihu jsou lidé lépe oblečeni a živeni, je tu hodně vyšších i oplácanějších lidí než na severu... na druhou stranu při jednání s lidmi vidím, že jde o stejný národ. Stejný temperament, stejná kultura. Cítím velmi silně, že obecně nejsou v cítění těch lidí velké rozdíly. Severní i jižní Korejci jsou extrémně disciplinovaní stejným způsobem, jde jim o kolektiv, o společnou věc. To je paradox, jedna z věcí, kvůli které jsou tak fascinující,” dodal Traavik.

Reklama

Výběr článků

Načítám