Co přivedlo operní pěvkyni k songům německého skladatele Kurta Weilla?

Rozhodně to není tak, že operní zpěvačka přišla o hlas, a tak se dala na kabaret. Když mi říkali: Ty ses zbláznila, copak jsi jazzová zpěvačka nebo šansoniérka, tak jsem nevěděla, o čem mluví. Proč bych měla Weilla zpívat jako šansoniérka, jazzová nebo operní zpěvačka? Já si ho přece budu zpívat po svém. Vždycky jsem kromě opery zpívala i písně, Mahlera, Strausse, Wagnera, Berga, Janáčka.

A Kurt Weill od nich není zas tak daleko, pokládám ho za jejich důstojného pokračovatele. A jeho názory na operu mi mluví z duše. On došel v reformě opery až k popření její zakonzervované podoby. Metropolitní opera pro něj byla operním vetešnictvím. A nemyslím, že by bylo zapotřebí pro Weilla výrazně měnit způsob zpěvu, jen víc zapojit takzvaný sprechgesang. A uvědomit si, že Weill psal divadelní příběhy, jež je třeba respektovat a hledat pro ně výraz. A také cítit, že ve Weillově hudbě je obsažená celá složitá meziválečná doba, expresionismus, jazz, kabaret.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Lidé si pod slovem kabaret představují legraci. Ale Weillovy písně moc veselé nejsou?

Jsou takové i onaké. Legrace tam bude, ostatně už to, že se převléknu za Mackieho Messera včetně knírku, je samo o sobě sranda. Weillovy songy jsou především úžasné životní osudy, drsné i nádherné, které prožívají lidé ze dna společnosti, dnes bychom řekli bezdomovci.

Co vás vlastně přivedlo k Weillovi?

Třeba Hana Hegerová, kterou jsem poslouchala od puberty, aniž jsem tušila, že je to Weill. A ona ho zpívá tak, že by před ní člověk kleknul. Bez mikrofonu, perfektní němčinou, a ten výraz! A pak také Miloš Kopecký, Frank Sinatra, Robbie Williams, Jiří Suchý... Sama jsem Weilla poprvé zpívala v berlínské Státní opeře na koncertním večeru Frauentanz, ale to pravé jevištní setkání se uskutečnilo v roce 1992 v inscenaci Weillovy opery Vzestup a pád města Mahagonny ve Stuttgartu.

Weillovy songy jsou úžasné životní osudy

Jenny byla moje první velká role na západní scéně. Brechta i Weilla mi přiblížil rozhlasový pořad na německé stanici SWR2, což je obdoba naší Vltavy, který jsem zaslechla v autě cestou na nákup. Už jsem nedojela, vrátila se domů a na internetu si ho pustila znovu. A hned jsem si objednala Weillovy noty asi za pět set eur.

Inspirovalo mě fantastické album Neznámý Kurt Weill Terezy Stratasové, představitelky Zeffirelliho filmové Traviaty. Ale Weilla zpívaly i další operní pěvkyně – Brigitte Fassbaenderová a Anne Sofie von Otterová. A všechny na něho jdou skrze interpretaci klasické písně, což je i moje cesta.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Jakou podobu bude mít večer v Lucerně?

Zábavnou, s kostýmy, tanečnicemi, ohňostroji. Budu zpívat v němčině, ale české titulky budu mít za sebou, aby divákům odpadlo tenisové těkání hlavou z portálu na jeviště. Měla jsem obrovské štěstí na bratry Šimona a Michala Cabany, autory výpravy i choreografie, a na Jana Kučeru, aranžéra a skvělého klavíristu, který kolem sebe shromáždil prvotřídní muzikanty z Epoque Quartet & Orchestra a Miroslav Hloucal Jazz Band.

A strefili jsme se i do prostoru Lucerny, který Cabani úžasně pojednali ve stylu od Weillovy doby až k moderní revue. Mým partnerem na jevišti bude operní barytonista Jiří Hájek, ale zpívat budou i lidé z orchestru a Jan Kučera. Těším se na kontakt s diváky, na to, že si s nimi budu povídat.

V Lucerně se uskuteční sedmnáct představení. Chystáte se s Wanted i do zahraničí?

Uvažujeme o tom. Večer je sice komponovaný do Lucerny, ale dá se upravit. Má potenciál na zahraniční zájezdy směrem na západ i na východ. Japonsko, Čína, Korea, tam je o tuto muziku velký zájem. Ráda bych, abychom se vrátili i do Lucerny, pokud bude zájem. A 20. dubna v prodejně Supraphonu pokřtíme album se všemi songy, které během večera zazní.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Co vás čeká po Wanted?

První ročník hudebního festivalu Zlatá pecka, jehož myšlenka vznikla před dvěma lety v mé rodné Chrudimi. Koncertovali jsme tam se Štefanem Margitou v klášterních zahradách a ten prostor mě naprosto okouzlil. Nápad uspořádat tam open air festival nazvaný Zlatá pecka byl spíš jen fór, jenže když jsem tam loni v dubnu slavila koncertem pětapadesátiny, pan starosta se ptal, kdy že už začneme s tou Zlatou peckou.

Takže od 27. srpna do 4. září máme první ročník. Zazní tam nejkrásnější árie z Carmen, povedu interpretační kurzy zaměřené na písně. A také tam mám koncert se Spirituál kvintetem, s nímž se mi báječně zpívá. A na konci se uskuteční světová premiéra divadelní hry Carmen y Carmen, kterou pro mě a Báru Hrzánovou napsal Jan Jiráň s Miroslavem Kořínkem.

Na to se moc těším. Bude to taková chytrá sranda. Mě totiž strašně štvou manažeři kulturních zařízení, když mi říkají: Tohle nám sem nevozte, paní Pecková, to je na naše publikum moc chytré, to oni nepochopí. A já to pokládám za aroganci a pohrdání publikem. Lidé přijmou cokoli. Jen se k nim kvalitní věci musí dostat. A to platí i o Kurtu Weillovi v Lucerně.