Jak došlo k tomu, že jste se stala stálou členkou skupiny?

Nejprve jsem v Monkey Business hostovala a následně to dospělo do stadia, kdy jsme se začaly s tehdejší zpěvačkou Tonyou Graves střídat. Když jsem si projela svůj diář a zjistila jsem, že s kapelou zpívám více než polovinu koncertů v roce, položila jsem si otázku, jak to asi bude pokračovat dál a jak se s tím smíří fanoušci.

Moc jsem jim tu situaci nezáviděla, protože vlastně na koncertech nikdy předem nevěděli, jestli mají čekat Tonyu, anebo mě. Podobně na tom byli pořadatelé, kteří si kapelu na vystoupení objednávali.

V létě loňského roku Tonya řekla, že by chtěla své účinkování v Monkey Business uzavřít. Volba kluků z kapely byla jasná, nabídli to místo mně, protože jsem znala prostředí, repertoár a měla jsem s nimi za sebou řadu koncertů. Původně chtěli, aby ta změna proběhla v tichosti, bez větší medializace. Nakonec se ale na konci loňského roku rozhodli umístit zprávu o ní na své stránky na sociálních sítích.

Jaké jsou odezvy od fanoušků?

Troufám si tvrdit, že ty, o kterých vím, jsou vesměs pozitivní.

Vy jste ale jiný typ zpěvačky, než byla vaše předchůdkyně. Není to hendikep?

Zpívám v jiné hlasové poloze než Tonya, to je pravda. Ona je alt, já jsem soprán. Proto se nedá se říct, že bych byla v kapele jenom náhrada. Svým přirozeným projevem samozřejmě nemohu zpívat všechny písničky Monkey Business, jindy je to pro mě velmi složité.

Na druhou stranu je to velká výzva, protože si své podání nejprve musím zpracovat, potom obhájit sama před sebou a nakonec před kapelou a diváky.

Obecně je ale pro mě příchod do Monkey Business fantastickou změnou. Spadl mi obrovský kámen ze srdce.

FOTO: Lucie Levá

Mám to chápat tak, že jste ráda, že jste členkou kapely a nemusíte se už soustředit na nejistou sólovou dráhu?

Přesně tak. Sólová kariéra se ukázala být v mém případě velký oříšek. Když jsem v roce 2015 vydávala svou druhou desku Škrábnutí, měla jsem od ní obrovské očekávání. To se ale nenaplnilo. Kladla jsem si otázku, proč to tak bylo. Písničky se díky vydavatelství dostaly k široké veřejnosti, ale ta je neohodnotila tím, že by přišla na koncert nebo si je koupila na albu. Nedopadlo to prostě dobře a já z toho byla zklamaná.

Když jsem loni v létě zpívala s Monkey Business na festivalech, všechno mi došlo. Byla jsem velice naivní, jelikož u nás platí, že když si chcete dělat to, co chcete, a považujete to za kvalitní, neoslovíte široké spektrum posluchačů. Přestože jsou mé písničky popové, byla jsem s nimi v okrajové zóně. No a v té se pohybuje málo příznivců. Živit se tím zkrátka nedalo.

Vy jste si to vlastně s Tonyou Graves vyměnily, že?

Přesně tak. Já chtěla být členkou kapely a stala jsem se jí, ona chtěla na sólovou dráhu a udělala to. Nedávno nahrála desku bluesových coververzí, která jí sedí a na níž se vrací ke svým hudebním kořenům. Má s ní větší úspěch než se svou první sólovkou, na které jsou spíše popovější písně.

Jak to u ní bude pokračovat dál, ukáže až čas. Její výhodou do dalších let je ale třeba to, že má velice zkušenou manažerku, která se o ni stará. Já měla na manažery vždycky smůlu.

Znamená váš nástup do Monkey Business úplný konec sólové kariéry?

V podstatě ano. Nahrála jsem dvě alba, příliš jsem s nimi neuspěla a jako zkušenost mi to stačí. Jsem matka samoživitelka, mám dvouapůlleté dítě, a potřebuju tím pádem nějaké životní jistoty. Ty mi dává účinkování v Monkey Business, stejně jako mi dává radost a nadšení pro věc.

V úterý a ve středu jsem měla dva sólové koncerty v Praze a Brně a cítím, že jsem se jimi se svou sólovou dráhou na dlouhou dobu rozloučila.

Jste teď spokojená?

Naprosto. Jsem ráda, že patřím do kapely, kterou dlouhodobě miluju a obdivuju, že se mě její hudba bytostně dotýká, stejně tak životní filozofie jejích členů. Už jenom to, co se probírá při jízdě v autě na koncert a zpátky, je úžasné.

Co třeba?

Velice se mě například dotkla diskuse o Milanu Kunderovi. Byla dokonce tak intenzivní, že jsem jeho knihy začala číst. A to jsem naposledy četla skripta na škole, čímž chci říct, že nejsem vzorný čtenář. Získal mě pro něj Roman Holý, což je člověk, který je nejenom skvělý muzikant, ale také sečtělý muž, jenž má dar nadchnout pro věci i své okolí.

V mém případě to dovedl do stadia, kdy mi začal posílat mailem výňatky z Kunderových knih s vědomím, že se v nich najdu. Začalo mě to tak zajímat, že jsem jednoho dne vešla do knihkupectví Fišer, které už dnes v Praze neexistuje, nakoupila všechny Kunderovy tituly, které měli, odnesla si je domů a přečetla.

Co vám to dalo?

Je to fantastické čtení. Na každé druhé stránce se mi promítl nějaký výňatek z mého života. Současně mě začal zajímat Kunderův život, který je plný zvratů a protikladů. Jsou v něm velké úspěchy, ale také zásadní omyly. To nás v Monkey Business dovedlo k diskusi o tom, čemu by se mohlo říkat umění omluvy.

Probíráte v autě i muziku?

Ano, veškerou, od Bacha po Vlacha. Vedle kluků se též velmi vzdělávám v hudební historii a jejích souvislostech.