Sůl moře vypráví o největší námořní katastrofě v dějinách. Proč jste si ji vybrala?

Je to zapomenutý příběh. Každý slyšel o Titaniku, na kterém přišlo o život patnáct set cestujících, ale během druhé světové války se potopila loď, na níž zahynulo téměř deset tisíc lidí. Tato námořní katastrofa je největší v našich dějinách, ale téměř nikdo o ní neví. Já o ní vím, protože bratranec mého otce byl jedním z pasažérů. I proto jsem chtěla tuto historii vyprávět a odhalit.

Vaše knihy jsou tematicky v historii zakotveny pravidelně. Máte tuto tendenci spojenou s rodinnou historií?

Ano, toto téma je mi velmi blízké. Můj otec utekl z Litvy během druhé světové války a strávil devět let v německém uprchlickém táboře, než se dostal do Spojených států. Někteří jeho příbuzní byli deportováni na Sibiř. Právě to inspirovalo můj první román.

Sůl moře je ovlivněna příběhem bratrance mého otce, který byl jedním z těch, jež měla zachránit operace Hannibal. Takže oba ty příběhy jsou svým způsobem rodinnými příběhy.

Čtenáři vašich knih jsou především teenageři. Knihy žánru Young Adult většinou nejsou o závažných tématech, jako je historie válek. Čím to, že jsou vaše knihy tak úspěšné?

Myslím, že mé příběhy obsahují univerzální věci – naději, odvahu, lásku, ztrátu. A tato témata mladé lidi oslovují. Teenageři jsou vnímaví, otevření emocím a prožívají je opravdově. Autenticky zpracovávají zážitky a ty v nich zanechávají dojem.

Když si teenager přečte Deník Anny Frankové, kniha a prožitek s ní spojený s ním zůstanou po zbytek jeho života. Když dospějeme, jsme už zahlceni tolika informacemi, že když si přečteme něco silného, dojemného, většinou to na nás už tolik nezapůsobí. Jsme příliš zaneprázdnění na to, abychom vnímali věci tak silně jako teenageři.

I proto si myslím, že mladí lidé rádi čtou mé knihy. Avšak nejen proto, že odhalují neznámé události a témata, ale i proto, že v nich – alespoň doufám – dokážou vyvolat hluboké emoce. Mladí lidé jsou ti, kteří ponesou naši historii do budoucnosti. Proto je podle mě důležité, aby v nich historie zanechala silné dojmy, aby tyto události neupadly v zapomnění.

Máte ambice psát i pro dospělé?

Ve dvaceti zemích z třiapadesáti, kde mé knihy vycházejí, nejsou škatulkovány jako Young Adult literatura, ale jako literatura pro dospělé. Přiznávám, že mě to překvapilo, ale je to skvělé. Chtěla jsem psát pro teenagery, ale těší mě, že je to trochu jinak. Každopádně nemám v plánu napsat knihu, která by byla zaměřena vyloženě jen na dospělé publikum.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Mám seznam šestadvaceti témat, která bych chtěla zpracovat. Všechna jsou založena na historických událostech, o nichž se málo ví. Kniha, na které pracuju teď, se odehrává za diktatury generála Franka ve Španělsku a vypráví příběh ztracených dětí.

Frankův režim odebíral děti nepohodlným občanům a dával je na převýchovu do fašistických rodin. Kniha bude o těch dětech, které ztratily rodinu, svou historii. Čeká mě ještě několik návštěv Španělska, abych tam načerpala informace.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: