Článek
Vidět po delší době v kinech film, který má alespoň něco společného se skutečným životem na této planetě, určitě neuškodí. Uvidíme, jak skromný český příběh uspěje komerčně vedle amerických animáků a odstínů šedi.
U Vltavy, v prostředí otužilců, nechává Sláma rozehrát svou love story „dříve narozených“ milenců. Asi šedesátiletá Hana (Zuzana Kronerová) je klasická maminka, jež nesleduje návody na štěstí v ženských časopisech a žije si možná trochu nudným životem ve staré vile, kde pořádá víkendové obědy pro syny a vnoučata. Svou péči však přehání, dojíždí třeba vařit svému nepříjemnému a namyšlenému synovi (Václav Neužil) a jeho manželce (Tatiana Vilhelmová) do jejich luxusního bytu a nakupuje jim i potraviny jako služka. Manželka se jí občas odvděčí tím, že jí vynadá, protože nekoupila správnou bio mrkev.
Rodinka k pohledání
Druhý syn (Marek Daniel) nuzně přežívá s manželkou (Petra Špalková), pomalu ztrácí kontakt s realitou a neřeší blížící se exekuci. Jedovaté dialogy mezi bratry pobaví a nechybí jim věrohodnost. Matka se vše snaží zahlazovat a udržovat fasádu rodiny, ale ani ona problémy ve skutečnosti neřeší, jen odkládá.
Otužilci ve Vltavě
Vše změní setkání s alternativním chlapíkem z místního spolku otužilců (Pavel Nový), který chodí všude se svou oblíbenou slepicí, ale chová se přirozeněji než synové a umožňuje i Haně být sama sebou. Je jasné, že syn podnikatel nebude s neprestižním a lehce podivínským přítelem matky spokojen.
Později přijde ještě jeden zvrat, ukazující, že ani nová láska se „slepičím mužem” nemusí být ideální, ale pro postavu matky je stejně pozitivní, že vidí svou rodinu reálněji a přestane na ní tak lpět.
Příběh nemusí každému připadat strhující, možná je na dnešní dobu pomalejší, ale o to poctivější. Na scénáři je vidět dlouhodobá práce, snaha o důslednost, logiku a o předání nějaké myšlenky. Film je i výborně obsazen, všichni členové rodiny si udržují vysokou laťku. Současně režisér s oblibou používá neherce a nebrání se tu a tam téměř dokumentárnímu záběru na otužilce.
Bohdan Sláma opět ukazuje, že má talent k nalézání dramatu v obyčejnosti. Umí rozebírat rodinu, dlouholeté vztahy, jejich toxicitu. Umí i naznačit psychologické pozadí postavy třeba jen jedním podstatným detailem. Ale také umí odlehčit tragickou náladu slepicí, ťapající po slavnostním obědě.