Jak se vám hrála role šéfa podsvětí?

Neměl jsem z toho nijaký zvláštní pocit. I když možná vypadám jako gangster, tak jsem kriminálně nezávadný člověk, ale tak nějak jsem zvyklý pořád někomu velet, takže mi to nepřišlo nijak divné. Byly tam ale věci, které jsou mi proti srsti, ale tahle práce mě nijak nepřekvapuje.

Jak to, že vás nepřekvapuje?

Protože jsem kdysi dávno v těchto sférách pohyboval, znám tyhle typy lidí. Jeden čas jsme s kolegy hlídali lidi nebo podniky se zaměřením na děvčata. Viděl jsem, jak pracují dívky na ulici. Byl jsem z toho docela zdrcený. Snažili jsme se tehdy některé ty holky přetáhnout do podniků, nakoupili jsme jim oblečení, dali peníze, ale stejně zdrhly zpět na ulici, neudrželi jsme je.

Takže to, co je ve filmu Pírko vyobrazeno, se skutečně děje?

To se určitě děje pořád.

Ve filmu nebyla zobrazena žádná činnost policie, ve skutečnosti je také nečinná?

Policie tady funguje a myslím, že dost dobře, ale musíte to brát tak, že prostituce je celosvětově nejstarší řemeslo a také tu zůstane. Policie pochopitelně proti tomu brojí, ale není to jednoduché. Useknete jednu hlavu, ale dalších tisíc se jich vyrojí. Je v tom pohyb drog, zbraní a další a další. To se všechno na sebe nabaluje. Policie to nemá jednoduché.

Vy jste měl s hlavní hrdinkou scénu, kdy jste ji musel zpacifikovat, protože se snažila utéct.

Já jsem ji zpacifikoval takovým způsobem, že jsem jí vlastně ublížil. Když se to cvičilo nanečisto, než byla ostrá klapka, tak se to s ní natrénovalo. Jak má dát ruce a podobně. Ale při ostrém záběru tam dívčina ty ruce nedala, dostala dělobuch od stolu, takže byla v krvi a bylo to opravdu reálné. Muselo se na tři hodiny přerušit natáčením, aby se ošetřila. Někteří měli hrůzu v očích, ale naštěstí se jí nic nestalo. Natáčelo se pak dál.

Tibor Šaray si v Pírku zahrál šéfa podsvětí.

Tibor Šaray si v Pírku zahrál šéfa podsvětí.

FOTO: film Pírko

Dnes se už v podsvětí nepohybujete?

Ne. Nechci. Ty lidi znám. Potkávám je všude možně, pozdravíme se a to je všechno.

Jak jste dokázal z tohohle života odejít a nakonec skončit jako trenér bojových sportů?

Trénuju bojové umění od jedenácti let. Začínal jsem judem. Postupoval jsem ale dál a dál. Zabýval jsem se ochranou osob, ale nejen tím. Odjel jsem pak ale do zahraničí, kde jsem byl strašně dlouho. Byl jsem u vojáků, kde jsem studoval různé techniky boje. Pak jsem se vrátil do Česka, otevřel jsem si svoji tělocvičnu a zužitkovávám své znalosti a učím je dál.

Nabízíte i kurz sebeobrany pro ženy. Myslíte, že to může ženám pomoci, aby se nedostaly do stejné situace jako hlavní hrdinka filmu?

Určitě. Tomu věřte. Jsem tu jedenáct let a už x děvčat mi za tu dobu přišlo poděkovat, že díky tomu času, co tu se mnou strávily, nejsou mrtvé nebo znásilněné. Měl jsem tu dívčinu, kterou jsem trénoval sedm měsíců, potom odjela do zahraničí. Přijela po půl roce na krátkou návštěvu a já jsem byl v šoku. Ukazovala mi několik bodných ran po těle a říkala mi, že byla třikrát přepadená, útočníci měli vždy nože. Řekla mi, že kdyby neuměla ty věci, co jsem ji naučil, byla by už mrtvá.