Článek
Pětatřicítka v Řeznické je úctyhodná nejenom výdrží v leckdy kultuře nepřejícím prostředí, ale i podivuhodnou dramaturgií, kterou režisér Odvolání, herec Miroslav Táborský, vystihl a shrnul do 3 D: dialog-duet-duel.
Je ten text z prahu osmdesátých let znovu nesmírně aktuální nejenom v Americe po prezidentských volbách, ale také u nás v očekávání všech možných kotrmelců v rozběhu k nim. Odvolání je totiž střetem studenta katolického bohosloveckého semináře Marka Dolsona, snílka, ale hlavně milovníka pravdy, jakkoli bývá i nelichotivá a zraňující, s jeho přiděleným školitelem, oblíbeným kazatelem Timem Farleym.
Ten už dávno poztrácel ideály a stal se pragmatickým tlumočníkem blábolů, jež ovečky z jeho farnosti chtějí slýchat jako potvrzení vlastních úspěšných kariér. Sebeobelhávání řeší Farley utápěním vlastní duše v alkoholu. Proč by se vzpíral církevní hierarchii, přinášející vedle prázdných frází stále dokola jen stvrzování zažitého pořádku a řádu?!
Až mu jednoho dne stereotyp jeho populárních mší naruší adept jáhenství, nejnižšího stupínku na cestě spletí hodností a funkcí. Možná takový příští Hus, v reformačním překlonění třeba Chelčický, Komenský, King, v lůně matky církve katolické aspoň papež František.
Jejich střet nese přirozenou aktualizaci v pohledech na celibát či jinakost i potvrzení nebezpečenství nových pohledů, které jsou pohodlnými autoritami chápány vždy jako útoky na neměnnost kánonů. Spočívá útěcha opravdu v pravdě, není milosrdnější lhát?
Ten zápas herecky lépe zvládá mnohovrstevnatější Táborský v roli Otce Farleyho. Však také bouřliváctví Dolsona, které se obrací v odvahu sloužit pravdě, míří nejprve na Farleyho zplanění. Filip Cíl je v jeho protivníku Dolsonovi šedivější, nepřesvědčivější.
| Bill C. Davis: Odvolání |
|---|
| Přeložil Alexander Jerie. Režie a výprava Miroslav Táborský, dramaturgie Yvetta Srbová, hudba Norbi Kovács, Jan Malíř. Česká premiéra v Divadle v Řeznické Praha 25. listopadu 2016 |