Písničkář Jakub Ondra: Žiju všude možně, nejvíc napůl mezi Prahou a Berlínem

Přesto prožil sen každého buskera, jak se umělcům vystupujícím na ulici říká. Dostal navštívenku od producenta velké vydavatelské společnosti.

Jeho před rokem vydaná skladba On The Menu je úspěšná v zahraničí i u nás, hraje se v reklamě. Na jaře pak Jakub Ondra vydá debutové album. Nedávno absolvoval koncertní turné jako host zpěvačky Lenny.

V době, kdy jsem spolupracoval s Universal Music, jsem se začal obávat toho, jestli budu schopen se hudbou vůbec uživit. Co si budeme povídat, být muzikant je vrtkavé řemeslo. Začal jsem se zajímat o možnost studovat na vysoké škole, chtěl jsem jít na práva. Na to konto jsem se rozhodl rozvázat s firmou spolupráci a hudbou jsem se začal jen tak přiživovat.

Jezdil jsem hrát na ulici do Německa a Švýcarska a občas mě tam pozvali na koncert do nějakého klubu. Jednou jsem hrál před nákupním centrem v Hamburku, a když jsem dozpíval blok, oslovil mě hledač talentů a dýdžej spolupracující se Sony Music a Universal Music v Německu a nechal mi svou vizitku. Jakmile jsem se vrátil domů, poslal jsem mu nějaké skladby, které jsem měl nahrané, i nápady, které ještě nebyly hotovými písněmi.

Začaly se dít věci, o kterých jsem ani nesnil. Nejdřív se demoverze písničky On The Menu dostala do rukou dramaturgů Radia Fritz, což je největší soukromá stanice v Berlíně a okolí. Jakmile si ji poslechli, chtěli ji okamžitě zařadit do vysílání. Já namítal, že je to jen demoverze, kterou budeme muset dodělat. Oni ale naléhali, a tak jsme s tím pak dost spěchali.

Na základě tohoto ohlasu se o mě začaly zajímat německé vydavatelské firmy. Nejdříve se mnou chtěly podepsat smlouvu jenom na jeden singl, ale nakonec jsem se se Sony Music dohodl na smlouvě na celou desku.

Protože chlapík, který v německé pobočce té společnosti hledá nové umělce a jedná s nimi, žil do svých čtyř let v Praze. Jeho rodiče jsou diplomaté, a poté, kdy se narodil, u nás pobývali. Velmi dobře jsme si rozuměli, vyzařuje z něho takový český spirit.

Ano, je dokončené. Němci jsou akurátní, takže vyjde v březnu 2017 a Sony Music teď chystá propagační kampaň a další kroky. Mimochodem, singl On The Menu se v hitparádě nejhranějších písniček české IFPI u nás dostal na čtvrté místo, což mě velmi překvapilo. Největší radost z toho ale měla máma, která mě poslouchala v rádiu, když jezdila ráno autem do práce.

Drogistická síť DM si ji vybrala pro svou kampaň. Mohu asi také prozradit, že se další naše písničky Every Song se dostala mezi tři poslední ve výběru pro hudbu na reklamu na cigarety Marlboro. Mělo by jít o nějakou internetovou kampaň.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli do takového konkurzu vůbec jít. Protože jsem ale byl asi pět let opravdu silný kuřák a písničky je třeba dostat mezi co nejvíce lidí, rozhodl jsem se zúčastnit.

Už ne. Musel jsem s tím seknout, protože to ohrožovalo hlasivky. Plíce by byly v pohodě, ale hlasivky ne.

V podstatě jsou to příběhy o tom, jak jsem cestoval Evropou. Je to taková mozaika z cest. Na albu bude třináct písniček, z toho dvě jsou přímo pojmenované po nějakém městě, konkrétně skladby Praha a Zurich.

Všude možně. Nejvíce napůl mezi Prahou a Berlínem, občas mě ale napadne odjet na nějaké místo a zahrát si tam. V poslední době to bylo skvělé v Bělehradu. V podstatě jsme tam jeli s přítelkyní na dovolenou a na všechno jsme si tam vydělali hraním na ulici.

Byl to trochu divoký nápad. Nechali jsme doma kreditky i peníze a s sebou si vzali jen pas, kytaru a oblečení. Museli jsme žít skromně, ale na dvouhvězdičkový hotel a jídlo jsme si vydělali.

Ona to byla jen taková mezistanice, protože jsme potom pokračovali vlakem do Podgorice, hlavního města Černé Hory. Můj táta se v minulosti pídil po kořenech našeho rodu a od své maminky zjistil, že můj prapraděd byl z Černé Hory. Byl boxer, který přijel do Prahy do Lucerny na zápas. Při té příležitosti se potkal s mou praprababičkou, měli se rádi, něco se mezi nimi stalo, narodilo se dítě, ale on pak odjel zpátky.

Mám tedy v Černé Hoře předky. Nejel jsem za nimi, protože jsme se zatím nedopátrali, kdo to je. Jel jsem nasát atmosféru.

Není, ona maluje a kreslí. Je vystudovaná výtvarnice. V Bělehradu mi pomáhala na ulici prodávat má cédéčka. Je dobré, když to dělá nějaká roztomilá holka. Mám totiž vyzkoušené, že kdykoli mi cédéčka prodávali kamarádi, lidé byli ostýchaví a spíš jen tak koukali zpovzdálí. Když je prodává holka, nadto krásná malá brunetka, prodám jich více.

Bylo to skvělé. Vystupuju ještě s hráčem na cajon Štěpánem Krtičkou a všude nás přijali výborně. Nejvíce mě na tom baví fakt, že na koncertech Lenny a mých lidé podporují mladou anglicky zpívanou muziku českými tvůrci.