Na vašem prvním albu Lidi z roku 2007 jsou v podstatě klasické písničky. Na novince Do světla jde už ale o alternativní pop. Co je za tak výrazným posunem?

Zásadní pro mě bylo setkání s kytaristou a producentem Mirkem Chyškou. Bylo to po vydání prvního alba a on tehdy naprosto přesně pochopil, co mám v hlavě a jak v muzice přemýšlím. Dal mi prostor se beze zbytku autorsky vyjádřit a jako producent i muzikant to na dalších albech podtrhl, stejně jako basista Honza Jakubec, který se mnou aktuální desku Do světla aranžoval. Ve studiu jsme se producentsky potkali tentokrát tři. V tomto pracovním spojení pro mě fungují hodnoty pochopení, svoboda, profesionalita a čistá práce.

Co přesně ve vás Chyška objevil?

Uvědomil si, že hudba v mé hlavě vzniká v obrazech. Jsou to v podstatě krátké filmy, které transformuju do skladeb. Bylo mu jasné, že takový autorský styl si žádá jiný producentský přístup. Ve výsledku může má hudba působit jako filmová či scénická. V roce 2012 jsme spolu natočili album Děvčátko, na němž už byla změna patrná. Takto k mým písním z desky Do světla přistoupil i Honza Jakubec.

Jana Lota mý projekt Rudohořím.

Jana Lota má projekt Rudohořím.

FOTO: Lucie Levá

Jakou roli v projektu Rudohořím album Do světla má?

Když jsem chystala Děvčátko, vytvořily jsme s kamarádkou, grafičkou Markétou Jáňovou, projekt Děvčátko tuší. V jeho rámci měl každý kus alba originální obal, který kreslily slabozraké děti, pro něž byl projekt určen. Některé obrázky jsme vystavily v galeriích a na projekt nabalovaly další hodnoty.

Podobné je to i s Rudohořím. Hodně si zakládám na výtvarné stránce věci, což je dáno tím, že má hudba vzniká v první fázi jako obraz. Od něho se snažím dostat nejenom ke skladbě, ale čerpám z něho i pro výtvarné zpracování nahrávky nebo videoklipu. Jsem moc ráda, že projekt oslovil pár zajímavých umělců, například fotografku Zuzanu Lazarovou nebo kameramana Lukáše Maternu, se kterými v každém obraze držíme autenticitu míst.

Album Do světla bude následovat nahrávka Do tmy, přičemž obě spojuje příběh nazvaný Rudohořím. Během čtyřiadvaceti hodin v něm procházím Krušnými horami a navštěvuju různá místa. Příběh alba Do světla začíná před smrákáním a končí před svítáním, příběh desky Do tmy bude pokračovat svítáním a končit pozdním odpolednem. Budeme na něm pracovat příští rok.

Jaký máte ke Krušným horám vztah?

Vyrůstala jsem tam. Přišla jsem na svět v době, kdy jsme v Hájích pod Klínovcem dostavěli chatu. S rodinou jsem tam strávila celé dětství. Před dvěma a půl lety mi bohužel zemřel dědeček, se kterým jsme měli skvělý vztah. Byl to úžasný člověk, jenž mě v mých uměleckých představách podporoval. Projekt Rudohořím je můj hold jemu.

Mimochodem, termín Rudohořím má pro mě ještě osobnostní smysl. Jsem od přírody energická a výbušná. Rudohořím stále emocemi.

Jana Lota miluje Krušné hory.

Jana Lota miluje Krušné hory.

FOTO: archív Jany loty

Zažila jste někdy v Krušných horách něco nevysvětlitelného?

Rok poté, co zemřel děda, jsem odjela na pár dní na chatu. Přestěhovala jsem se do jeho pokoje, abych mu ve vzpomínkách byla blíž. Prvního rána po mém příjezdu mě probudilo ťukání na okno. Zvedla jsem se z postele a viděla, jak do něho nalétává malý žlutý ptáček. Vrazil do okna, spadl a pak do něho zobákem ťukal. Tímto způsobem mě budil tak dlouho, dokud jsem nevstala. V sobotu a v neděli ráno se situace opakovala. Zase ten ptáček. Když jsem se pak vrátila do svého pražského bytu a otevřela okno, stejný druh ptáčka mi vlétl dovnitř. V životě jsem realista, ale tato příhoda mi přišla pohádkově kouzelná.

Na albu Do světla jsou skladby spíše rozvážné a pomalé. Proč chybějí svižnější?

Vlastně je neumím skládat. Jsem od přírody melancholik a takové jsou i mé skladby. Navíc jsou Krušné hory opravdu krušné. Na první dojem to není veselý kraj. I s pohledem do minulosti. Je v něm jakási hloubka, která působí tajemně. A pro mě je to nekonečná škála inspirace, takže je o čem psát.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: