RECENZE: Pod nálepkou pocty je ve filmu Tenkrát v ráji neumětelství

Scénář k němu napsal Josef Urban, jenž je podepsaný již pod rovněž slabými filmy Sedm dní hříchu a Na vlastní nebezpečí, jako režisér byl po celou dobu příprav uváděn Lordan Zafranovič. Ten ovšem nakonec z titulků (a po premiéře i z filmového serveru csfd.cz, nikoli však například z kinobox.cz) záhadně zmizel a zůstali jen Dan Krzywoň a Peter Pálka, z nichž ani jeden dosud nikdy nerežíroval. A je to pohříchu velmi znát.

Na filmový průšvih však bylo zaděláno už ve scénáři a je jen s podivem, že se na jeho vzniku podílel Státní fond kinematografie, Česká televize i Český rozhlas. Tam všude by odpovědní lidé hrůzu předloženého poznat měli.

Film začíná návratem jednoho z horolezců po sedmdesáti letech do míst, kde se příběh odehrál. Jeho vzpomínky pak tvoří toporný vypravěčský rámec filmu, v němž skoro nic nedává smysl a divákovi je jen trapně z toho, že tohle má být pocta člověku, který opravdu zahynul.

Ten, kdo jen lehce zavadil o dějepis a počty, se asi bude ptát, kde se ve filmu vzal osamělý ruský partyzán, jak to, že dítěti, počatému patrně na skále a narozenému po atentátu na Heydricha, je na jaře 1945 nejméně šest let, či které město to bylo v naznačeném čase bombardováno...

Bude se ptát stejně marně jako ten, koho zajímají vztahy, charaktery, motivace či počínání hlavního hrdiny, který se sice skrývá ve skalách, ale každou filmovou chvíli sleze dolů zřejmě jen proto, aby byl důvod natočit pár honiček.

Z herců snad jedině amatér, kajakář Vavřinec Hradilek, je svou bezprostředností přijatelný. Ostatní bez režijního vedení a zřejmě i bez pochopení logiky věcí, která opravdu neexistuje, působí mírně řečeno bezradně. Zvuk kolísá, hudba se míjí s atmosférou filmu, jen kamera zas a znova, až k úplnému vyčerpání diváků, zabírá majestátní krásu skal.

Na premiéře si před projekcí všichni, kdo se na filmu podíleli (ač ne všichni přišli), stejně jako ti, kdo na něj přispěli, navzájem děkovali a blahopřáli. Jedině Jan Budař zřetelně naznačil, že o výrobě filmu se jako o ráji rozhodně mluvit nedá. A po projekci už bylo jasné, že nejen vztahy mezi zúčastněnými, ale obecně vznik a podporování českých filmů by bylo třeba dát do pořádku.