Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste psal literární příběh Tenkrát v ráji?

Řekl bych, že psaní této knížky bylo nejdelší, které jsem kdy absolvoval. Knihu Habermannův mlýn jsem napsal za dva a půl měsíce, ale tato mi trvala snad rok. Musel jsem nastudovat mnoho věcí, především celou historii lezectví na Hruboskalsku. Mnohokrát jsem prošel všechny pískovcové oblasti. Přečetl jsem knihu Josefa Štyrsy Kamarád ze skal, kterou autor zasvětil právě Smítkovi. Také jsem měl možnost hovořit s několika pamětníky oněch dávných událostí.

V čem je rozdíl mezi uměleckou řečí literatury a filmu?

Rozdíl mezi knihou a scénářem je hlavně v tom, že na ni jako čtenář máte delší čas. Můžete se v ději vrátit. Ve filmu tomu tak není, musíte vše stihnout hned napoprvé a celé vyprávění musí být natolik srozumitelné, aby byl divák schopen vnímat všechny motivy a peripetie. Rozdíl je i v objemu, scénář je tenčí.

Film není o horolezectví, to je jen kulisa vyprávění. Je o lidské touze, o lásce, o hledání. Aby byl filmový příběh poutavý až do samotného závěru, bylo třeba upravit poslední čtvrtinu vyprávění. To proto, aby samotná premisa příběhu, vztah Josky a Vlasty, táhla diváka až do konce. Scénář je postaven na jisté polarizaci. Aby existovala láska, musí existovat nenávist. Kdyby byl svět jenom dobrý, tak bychom se možná umlátili smíchy…

Co vás jako autora lákalo vrátit se do doby nacistické okupace?

Téma okupace má jednu výhodu, vnitřní emoce našich hrdinů jsou pod tlakem vnějších okolností. Velmi dobře poznáte, jaký kdo je. A jak se říká, v nouzi poznáš přítele. Proto filmaři o této době rádi natáčejí a spisovatelé píší knihy.

Hlavní postavu ve filmu ztvárnil neherec Vavřinec Hradilek. Neměli jste z toho obavu?

Obava tu byla. Ne má, ale koproducentů i režisérů, Petera Pálky a Dana Krzywoně. Vávru jsem znal, protože se celý život pohybuji kolem divoké vody. Zvláště po olympiádě v Londýně jsem zaznamenal, jak mediálně zdatně vystupuje – se smyslem pro hru, pro show. Udělali jsme nějaké zkoušky, fungovalo to. Pro jistotu jsme mu ještě domluvili půlroční herecký kurz. Následně byl připravován na každou scénu.

Úvodní píseň a vlastně celou hudbu složila Radůza. Jak se spolupracuje s manželkou?

Radůza má vlastní představu o světě a prostřednictvím své osobnosti hudbu nejen vymýšlí, ale sama ji i interpretuje. To je, myslím, nejbližší originálnímu sdělení. Oslovil jsem ji před lety, aby napsala k našemu filmu píseň. Skladbu Tenkrát v ráji složila za pár dnů a moc se mi líbila. Když jsme o rok později přemýšleli o tom, kdo by měl složit symfonickou hudbu k celému filmu, logicky padla volba na ni. Mezitím složila ještě další skladby, které se přímo váží k našemu filmu – Skalák, Grétka, Vem si holka horolezce. Celý soundtrack je již na světě a všech jeho sedmnáct vět variuje na melodii oné první skladby, jež nese název filmu.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: