RECENZE: Albus Potter bojuje s otcem i Voldemortem

Ta od premiéry v červnu 2016 sklízí v londýnském Palace Theatre velký úspěch, a proto byl původní termín derniéry z letošního září odložen zatím na květen 2017. Proč tomu tak je, o tom se mohou přesvědčit čtenáři čerstvé překladové novinky.

Již sedmatřicetiletý Harry a jeho žena Ginny posílají syna Jamese, a hlavně druhorozeného Alba Severa na studia do Bradavic. Ten se jen stěží vyrovnává se slávou svého otce, nyní vedoucího Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů na ministerstvu kouzel, kde je jeho nejvyšší představenou dávná přítelkyně Hermiona. Ta má s Ronem dceru Rose, která po čase také zamíří do Bradavic.

Alba kouzlení nebaví, famfrpál ho nebaví, navíc ho James straší, že nebude přijat do koleje Nebelvíru, ale do Zmijozelu. Což se nakonec stane. I tam si z něho dělají spolužáci legraci, podobně jako ze Scorpia Malfoye, syna otcova protivníka Draca. Ten je považován za nevlastního syna Voldemorta. Přátelství chlapců nefandí ani nejslavnější kouzelnický učeň, který zachránil svět právě před Pánem zla. Obětí zloducha se tehdy stal Harryho spolužák Cedric Diggory, po němž touží jeho otec, a žádá Pottera o kouzelný obraceč času, aby ho mohl zásahem do historie zachránit. Pokusí se o to právě Albus a Scorpius, jenomže oba několikrát zjistí, že měnit zpětně historii přináší jen tragédie.

Řekl bych, že celému příběhu moc prospělo, že jde o hru. I že se duchovní matka Harryho Pottera spojila jak s divadelním režisérem Johnem Tiffanym, který ji na jeviště uvedl, tak především s výtečným a slavným scenáristou televizních seriálů i divadelních her a adaptací Jackem Thornem. Jak divadelní tvar, tak si dovolím říci Thornův scénář omezily upovídanost či přebytek fantazie J. K. Rowlingové, jejíž romány minimálně od třetího dílu dávaly najevo, že postrádala autoritu editora. Drama a román jsou navíc přece jen odlišné literární žánry.

Děj plný obraznosti a posunů v čase, kdy je Albus se Scorpiem už čtvrtý rok v Bradavicích, plyne v neočekávaných peripetiích dál a dál. Oba se totiž vydají do chvil, které kdysi rozhodovaly o vítězství otce prvního z nich. Jenomže jejich zásahy dostanou svět téměř do moci Voldemorta. Znovu ožijí Albus Brumbál, Severus Snape i další mrtví.

Přísní kritici hře vyčítají, že nepřináší do potterovského univerza nic nového. Obrazy, jak by svět vypadal při prohře mladého Harryho Pottera, i vyznění, že přátelství a láska jsou největší silou, jež předčí všechna kouzla, jsou však cenným výsledkem. To vše v české verzi podtrhuje invenční překlad Petra Eliáše, který se ukázal jako důstojný následovník bratrů Medkových.

Jako přebytečný se však jeví poslední obraz, kdy si otec se synem musejí říci, co diváci viděli či si nyní čtenáři přečetli už dříve. Ale taková je pravomoc autorů, uvést vše, co chtějí. Upřímně řečeno, bez onoho „vysvětlujícího“ obrazu by celé drama bylo působivější. Nic to však nemění na tom, že literární a divadelní a možná i filmový svět, a hlavně příznivci potteromanie dostali velký dárek.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: