V České republice jste měli vystoupit už v únoru. Část evropského turné jste ale kvůli nominacím na hudební ceny Grammy, NME a Brit Awards přesunuli na září. Jaký význam přikládáte hudebním cenám?

Ellis: Je hezké být nominován či oceněn, ale kvůli tomu to neděláme. Máme kapelu z jiných důvodů. Bylo to těžké rozhodnutí. Účastnit se Grammy pro nás byla životní událost, ale když se ohlédnu, možná by bylo lepší tam nejít a splnit koncertní závazky. Na druhou stranu v září byl pražský koncert vyprodaný, což by se v únoru možná nepodařilo.

Amey: Tohle je pořád součást našeho prvního vlastního evropského turné. A nyní máme poměrně narváno, což by se v únoru asi nestalo. Fanouškům děkujeme za trpělivost. Myslím, že se jim vyplatila, protože nyní naživo hrajeme daleko lépe než začátkem roku.

Vaše zpěvačka Ellie Rowsellová vypráví, že když jste hráli poprvé na festivalu Glastonbury, neužila si to, protože se soustředila, aby se jí tolik netřásla kolena. Roztřesou se vám dnes ještě před vystoupením kolena?

Amey: Ale ano, stává se to. Pamatuji si, že nejvíc nervózní jsem byl, když jsme vystupovali v televizní show Later... with Jools Holland. To je anglický pořad, na kterém někteří z nás vyrostli. Je to určitý vrchol, který jsem si přál odškrtnout ze seznamu. Přiletěli jsme zrovna z Dallasu a já byl tak nervózní, že si vůbec nepamatuji, jak jsem to zahrál. Na Glastonbury jsem tenhle pocit neměl, i když je to také velký adrenalin.

Britská čtveřice Wolf Alice.

Britská čtveřice Wolf Alice

FOTO: archív Fource Entertainment

Letos jste na Glastonbury hráli potřetí za sebou. To je obvyklé?

Ellis: Ano, často zvou kapely opakovaně. Nás pozvali poprvé, když jsme získali trochu pozornosti díky minialbu, které jsme vydali. Podruhé jsme tam hráli v týdnu, v němž vyšla naše debutová deska My Love Is Cool. A letos si nás pozvali do třetice.

Debut My Love Is Cool jste nahrávali v době, kdy už jste byli sledovanou kapelou. Bylo to kvůli těm očekáváním náročné?

Ellis: Ani ne, protože jsme už většinu písní měli v repertoáru dlouho. Hráli jsme je na koncertech a fanoušci je znali. Snažili jsme se ten vnější tlak nevnímat. Nesmíte přemýšlet o tom, co od vás lidé čekají. Musíte si nasadit klapky a prostě tvořit skvělou hudbu, ať se děje, co se děje.

Stejně budeme muset postupovat nyní, protože jsme větší kapela než v době, kdy jsme nahrávali první desku.

Často se mluví o tom, že jako kapela probouzíte ducha devadesátých let. Lákalo by vás začínat v té době?

Ellis: Kdepak, jsme rádi tady a teď. Cítíme blízkost k dnešní kultuře a lidem. Chápu, že si nás lidé s devadesátkami spojují, ale naše vlivy jsou podstatně rozsáhlejší. Narodili jsme se v té době, takže jsme nevědomky mnoho vlivů vstřebali, ale nejsou jediné, které nás zajímají. Vlastně si myslím, že tak ani moc nezníme. Druhá deska by měla určitě být pestřejší a ukázat, že je v nás něco víc než tohle.

Amey: Většina začínajících kytarových kapel písničku otevře, pak přijde výraznější refrén a celé je to takové načechrané. Kdežto v devadesátých letech všechna muzika jednoduše explodovala od začátku. To je asi to, co nás s tou dobou spojuje.

Zmínili jste druhé album. Jaký je plán jeho vzniku?

Ellis: Rádi bychom se na něj vrhli začátkem příštího roku, ale není to ještě dané. Už nyní ovšem čas mezi koncerty využíváme k tomu, abychom zpracovávali nové nápady.

Skvělou reputaci mají vaše koncerty. Jsou tvrdší a divočejší než vaše nahrávky. Měníte pro ně aranže písní, nebo se do toho prostě jen víc opřete?

Ellis: Podle nás jsou koncerty v podstatě jiná disciplína. Nejsme kapela, která by se snažila naživo předvést přesně to, co nahrála na album. Ani bychom to nemohli udělat, protože na desce máme různé zvuky, které naživo jen ve čtyřech nedokážeme zahrát a nechceme nic pouštět z počítače. Jde nám o živou energii.

Změnilo vydání debutového alba váš život?

Ellis: Naprosto, a vzhůru nohama. Když začínáte, lidi vás různě soudí. Nyní pro ně máme My Love Is Cool jako odpověď na všechny otázky. A naše vášeň se stala naším zaměstnáním. Je to úžasné, ale zároveň i těžké ustát. Nyní jsme na turné už rok a půl, což je intenzivní zážitek.

Amey: Mívali jsme přítelkyně, to je minulost. Je to bláznivé. Těším se, že teď turné skončí, sedneme si a ohlédneme se za tím, co jsme prožili.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: