RECENZE: Akce střídá akci, jen trochu dlouho. Do kin jde počtvrté film o Jasonu Bourneovi

Po snímcích, kde již jde o titulní jméno – Bourneův mýtus a Bourneovo ultimátum –, tedy přichází ve filmu Paula Greengrasse Jason Bourne již počtvrté.

Opět skládá mozaiku své minulosti, neboť tehdy, v roce 2002, ho polomrtvého vytáhli z moře rybáři – a nepamatoval si vůbec nic. Dnes již jako bývalý agent CIA, který se momentálně živí nelegálními boxerskými zápasy, poněkud zestárnul a je na něm znát únava. Ale pořád je to on. A když se k němu jednoho dne dostane informace, že se smrtí jeho otce to bylo jinak, než mu tvrdili, ví, že musí vypátrat jeho vraha.

Tato zápletka je vcelku jednoduchá, ovšem notně zamotaná špionážními praktikami CIA, jejíž veskrze cynický a prohnilý šéf (Tommy Lee Jones) hodlá právě spustit s pomocí indického počítačového mága sociální špionážní megasíť.

Veledůležitou postavou je analytička CIA v podání půvabné hnědooké Alicie Vikanderové, která si je dobře vědoma svých hackerských kvalit a u celé série počítačů, v nichž žádné heslo není nedobytné, řádí jako blesk. Díky tomu dostane na starosti řízení celé operace, jejímž prvním cílem má být odstranění Bournea.

Z jeho objevení v hledáčcích sledovacích kamer (a jak se celý ten arzenál jmenuje…) má totiž šéf CIA důvodné obavy a stejně jako nájemný zabiják s krycím jménem Spojka, kterého hraje sveřepě odhodlaný Vincent Cassel, hodlá co nejdřív sprovodit Bournea ze světa.

Je to opravdu hodně zamotané, všechny ty hackerské a špionážní hry prostředím sociálních sítí, a kdyby šlo především o ně, mnohý divák by se v nich nejspíš úplně ztratil. Naštěstí stačí pochopit (a to je naopak velmi snadné), že Jason chce odhalit a ztrestat vraha svého otce, o jehož smrti mu v CIA namluvili, že ho zabili teroristi, ale není to pravda.

Pak už jen stačí zorientovat se rychle v tom, kdo je bídák a na čí čest, vlastenectví a smysl pro spravedlnost lze vsadit, a už se jen věnovat akční jízdě, kterou Greengrass znovu rozjíždí.

A budiž řečeno, že to jsou akce pořádné, už při té první, půlhodinové, když Bourne, nejdřív po svých a pak na motorce s ženou, která mu poodhalila roušku tajemství, mizí před pronásledovateli, se chvílemi tají dech.

Greengrass umístil tuto honičku v logice děje mezi ohromné množství lidí, mezi nimiž by se Bourne snad mohl ztratit, konkrétně dovnitř velké demonstrace, což mu poskytlo příležitost k velmi efektním, a přiznejme, že uvěřitelným manévrům.

Pamětníci po chvíli nemohou nevzpomenout na slavnou honičku ve Francouzské spojce a možná si povzdechnou, že tenkrát byly příběhy silnější, ale to, co dokážou filmaři dnes s pomocí moderních technologií natočit, o tom se těm tehdejším ani nesnilo. Co je víc, to už je na rozhodnutí každého diváka, který o tom vůbec chce přemýšlet…

Nicméně Jason Bourne je opravdu zábavná podívaná svého druhu. Režisér umí dávkovat napětí, technicky působí akce dokonale a jen těch promluv na téma vlastenectví, zrada a podobně by se slušelo trochu ubrat.

Stejně tak dvouhodinové délce filmu. Zejména závěrečná honička už efektu té úvodní, rozjezdové, nedosahuje a na zcela předvídatelný konec se v ní čeká až moc dlouho.