Článek
The Offspring přijeli na Rock for People po osmi letech. Přivezli své dávné hity a opakovaně demonstrovali, že navázat na ně autorsky je pro ně v poslední době prakticky neřešitelné. V devadesátých letech, kdy se dostali na světový rockový piedestal, měli na svých deskách jednu nadčasovou písničku za druhou. V současnosti se již čtyři roky moří s novým albem s vědomím, že kdyby mělo být tak průměrné jako tři předešlá, mohlo by to pro ně znamenat přinejmenším lehký pád z výšin.
Na Rock for People navíc nebyl při jejich vystoupení příliš dobrý zvuk. V začátku dusil zpěv Dextera Hollanda, později vytvořil místy zvláštní masu, ze které bylo leckdy složité rozpoznat, o co právě kapele jde. I proto byl její koncert pouze průměrný.
The Offspring v Hradci Králové, vlevo zpěvák Dexter Holland, vpravo kytarista Noodles.
Roli hvězdy festivalu si ale tihle dvaatřicet let existující Kaliforňané užili. Pod pódiem je povzbuzoval věrný mnohatisícový zástup fanoušků, jejich písničky byly přijímány s nadšením, a když ze sebe Holland tu a tam vypravil jméno festivalu, radost přihlížejících se násobila.
Druhý festivalový den se děly věci na třinácti pódiích a místech. Na hlavních scénách zářila jména zahraničních hvězd a tuzemské kapely Tři sestry, která se na Rock for People vrátila po letech a sklidila za to upřímný aplaus. Slováci Horkýže slíže přehráli své největší hity a nenaznačili, co bude s jejich tvorbou dál, Francouzi The Inspector Cluzo byli po dvaceti minutách docela otravní, američtí Five Finger Death Punch opět nastolili otázku, kde se vzala jejich tuzemská popularita, když ve svém repertoáru střídají fádní riffy a jejich skladby mnoho osobitosti nepobraly, a americká indierocková kapela X Ambassadors zase zoufale postrádala energii a nosné hudební nápady.
Kapela Tři sestry se na Rock for People vrátila.
Z velkých hvězd dne obstáli Bullet for My Valentine, kteří se na své hudební cestě od metalcoru dostali k modernímu hard rocku. Je patrné, že mají dobré aranžérské i autorské vybavení a ani interpretačně nestrádají. A mimochodem, čtyři na pódiu zavěšené plachty s iniciálami kapely působily efektně a elegantně.
Bullet For My Valentine na Rock for People.
Nebylo tedy od věci vypravit se po festivalovém areálu a nechat se přesvědčit hudbou spíše klubovou, mnohdy nicméně velmi zajímavou. Výborné koncerty se konaly na Šapitó Stage, ať už šlo o No Distance Paradise, Cocotte Minute, Turbowolf nebo slovenské The Paranoid. Navíc se vystupující na uvedené scéně těší velkému zájmu diváků.
Velice dobré sety byly k vidění na Hard Rock Café Stage, tedy v hangáru na kraji areálu, stejně tak na Muzikus Stage, která je dokonce umístěna mimo hlavní festivalový prostor. Večerní koncert kapely Donaha tam například ukázal, že se na české scéně objevila poppunková parta, jejíž koncept, nápaditost i interpretační zručnost mohou zvolna oslovovat mladé fanoušky a zůstat v jejich myslích.
Horkýže slíže na Rock for People.
Zajímavá je Čistý festival Stage. Na malinkaté scéně je dán prostor těm, kteří si na Rock for People chtějí jen tak zahrát, a tak se na ní střídají kolemjdoucí, většinou ti, kteří jsou na festivalu jako návštěvníci, ale doma mají své kapely. V pondělí odpoledne na ní ale unplugged zahrála část skupiny Vypsaná fixa, své písničky pak představil i velice dobrý písničkář Pekař.
Na letošním festivalu Rock for People se zajímavé věci a hudební události nedějí pouze na hlavních pódiích. V úterý večer se na nich nicméně představí hvězdy posledního dne – Massive Attack, Anti-Flag, The 1975, Chvrches nebo Enter Shikari.