Jaké je hrát starší písně, když se pořád pokoušíte svou hudbu posouvat vpřed?

Písně mají přirozenou délku života a my se zkoušíme dívat dopředu a jen vzácně se ohlížíme. Mnoho z naší historie jsme až na pár výjimek ponechali v minulosti. Některé písně zmizí na čas a pak se vrátí, jiné zůstanou natrvalo ponechány ve fosilních záznamech naší evoluce.

Na našich aktuálních koncertech k třicátému výročí ale hrajeme vzácné věci a právě jsme se vrátili k začátkům a naučili se pár písní z každého období naší existence. Svým způsobem je to zábava a výzva, ale z jiného pohledu je to bolestné. Vyvinuli jsme se, takže víme, že můžeme ještě jednou pohřbít, co je mrtvé, dávnou minulost, kdy jsme byli mladí muži.

V září vám vyjde nové album. Jak se vám na něm pracovalo?

Máme pocit, že je to naše nejlepší deska, je tak přirozená, fantasticky plyne. Bylo to neuvěřitelné, složili jsme ji velmi rychle, základní struktura, kostra písní, byla pohromadě během týdne. Než jsme šli do studia, byli jsme spolu jen deset dní, každý z nás má práci a vlastní život. Abychom se sešli a zkoušeli společně s kapelou, tak si několik z nás musí vzít letadlo. Pak jsme si na přelom prosince a ledna zamluvili týden u Steva Albiniho, abychom materiál nahráli a smíchali.

Hrajete nové písně napřed na koncertech, než je nahráváte?

U minulých alb bylo pár písní, které jsme před natočením hráli živě, ale tentokrát jsme byli spolu před nahráváním jen deset dní. V únoru (2015) jsme se sešli na čtyři dny, samozřejmě jsme se jim věnovali, i když jsme nebyli spolu, abychom si byli jisti, že je známe.

Jak důležitá je pro vás vizuální prezentace na koncertech? Připravujete nějaké projekce pro Brutal Assualt?

Přestali jsme používat projekce v roce 2012. Když jsme začali používat v devadesátých letech projekce, bylo to velmi vzrušující. S tím, jak postupoval čas a technologie se měnila, máme všichni mobily a počítače a lidi se dívají na obrazovky celou dobu. Vypadá to, že vizuální prezentace už není dál výjimečná nebo silná, ale je běžná v životě každého, všichni jsme konstantně napadáni obrazy. Nyní to vypadá, že je mnohem silnější, když hovoříme jen my a hudba.