Nejstarší černobílé práce pocházejí z první poloviny osmdesátých let minulého století a poslední, barevné vznikly v tomto roce. K tomu, aby Husák zmáčkl spoušť, ho vždy donutí v první řadě zvláštnost dané situace.

Dokonce by se dalo i říci, že originální estetická spojení intenzivně vyhledává. Městskou aglomeraci chápe jako místo potkávání, setkávání a vzájemné konfrontace míjejících se lidských osudů. Kulisy mu k tomu vytvářejí fragmenty metropolí Čech, Moravy i Evropy.

Jestliže fotografie zobrazuje na první pohled neviditelné a vytváří na ploše novou realitu, mohou být práce Josefa Husáka učebnicovým příkladem výše uvedené hypotézy. To, co jeho snímky zobrazují, by nám za běžných okolností uniklo. Situace jsou pro obyčejné lidské oko příliš rychlé, než abychom je dokázali spatřit, natož si je zapamatovat.

Naštěstí existují autoři, jako je fotograf Josef Husák, kteří mají originální vidění dané jednou provždy od boha a dokážou zajímavé, leč prchavé okamžiky zdokumentovat i následně předat.

V dnešní době, kdy se za fotografa považuje každý, kdo vlastní trochu lepší mobilní telefon, vzniká doslova nadvýroba vizuálních artefaktů. Ale ne každý umí prostřednictvím svých výtvorů cosi sdělit a předat dál zachycenou emoci či fragment naznačeného příběhu.

Josef Husák tohle dokáže, protože má cit pro mikropříběh odehrávající se spíše v latentních náznacích než v transparentních opěrných bodech.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: