Normalizační uragán však skulpturu umístěnou mezi brutalistními paneláky v ocelovém srdci republiky nelítostně smetl. Z originálu nezbyl ani šroubek, takže nový artefakt je vytvořen podle originálních plánů a dřevěných modelů v původním měřítku včetně rezavé patiny kovových plátů.

Sousoší, které se skládá z pěti samostatných objektů, je spojeno kolejnicemi. Každý prvek je dole osazen kolečky, zřejmě z důlních vozíků, aby byl díky tomu akcentován pohyb odcházejících lidí. Nepraš využil všech možných industriálních prvků, které posléze zkombinoval tak, aby co nejvíce podtrhl vizuální dojem. Každý detail, každé ozubené kolečko a každý ocelový řetěz má své pevně dané místo.


Sousoší Karla Nepraše Rodina připravená k odjezdu je symbolem odchodu či emigrace.

FOTO: Jan Šída, Právo

Figura otce, trůnícího v čele skupiny, je vyjádřena obří hlavou na kolečkách. Vévodí jí velký nos a převody symbolizující horečné myšlení uvnitř lebky.

Matka je protikladem hřmotné manželovy postavy, má dlouhé ladné nohy a koketně vystrčený zadek. Za rodiči následuje dvojice dětí, jedno obézní a druhé štíhlé. O jejich pohlaví i věku můžeme spekulovat. Špalír uzavírá zřejmě pes vytvořený dvěma rameny a ozubenými kolečky na hřbetě (asi se mu z toho všeho zježily chlupy).

Sousoší Karla Nepraše je především prodchnuté latentní symbolikou. Nic na něm není patrné na první pohled. A to je dobře, protože problematika odchodu, útěku či emigrace prostupuje neustále naším časem i prostorem.

Mění se pouze osoby a obsazení, stejně jako se mění dobový kontext.