Jak jste přišel právě na muzikál Bonnie a Clyde?

Snažím se sledovat světovou muzikálovou produkci a čerpat z ní pro plzeňský soubor to nejlepší. Muzikál s příběhem populární gangsterské dvojice Bonnie a Clydea z roku 2011 mi připadal atraktivní už tím, že je to napůl gangsterka a napůl milostný příběh. A navíc se mi líbila i hudba, takže jsme před pár lety koupili práva na uvádění muzikálu v Plzni.

Gangsterskou dvojici Bonnie a Clyde zpopularizoval především film. Čím je muzikál pro diváky jiný, atraktivní?

Napínavým, akčním a netradičním dějem i hudbou Franka Wildhorna, která kombinuje blues, gospel a rockabilly. Náš muzikálový soubor v něm může předvést své nejlepší schopnosti.

Plzeňský soubor vedete už šestnáct let. Jaký muzikál je vám osobně blízký?

Mám rád Freda Ebba a Johna Kandera, autory Chicaga, Řeka Zorby, Kabaretu anebo Polibku pavoučí ženy, který jsme uvedli v Plzni v české premiéře. Jakožto činoherci, vyučenému u brechtovského režiséra Evžena Sokolovského, je mi blízký princip epického divadla, přítomný v jazyce těchto autorů: ironizování, zcizování, komentování, záměrnost divadla, které chce něco říct.

Samozřejmě má smysl hrát popopery, jako je Jesus Christ Superstar, Bídníci nebo Fantom opery, ale i je musí interpretovat herci, kteří ovládají divadlo, jež mluví, tančí a zpívá, jak je kdysi definoval Ivo Osolsobě. Jenže zvláště v pražských muzikálech se obsazují hlavně pophvězdy. A publiku to nevadí, protože nemá srovnání s vrcholnou zahraniční produkcí. Troufám si tvrdit, že opravdový muzikál se dnes dělá spíš v Plzni, Brně nebo Ostravě.

Znamená to, že si budujete cíleně soubor pro muzikálové herectví?

Základní muzikálové vybavení je samozřejmé. Ale důležité je i to, aby lidé v souboru na sebe slyšeli a jeden od druhého chtěli maximum. A pak nejde ani tak o to, kdo je angažovaný a kdo hostuje, ale aby to bylo kompaktní těleso, které spolu chce být na jevišti těch zhruba sto sedmdesát večerů za rok. Mladí i starší, s pokorou a bez namyšlenosti.

Jaký je repertoárové menu pro plzeňské publikum?

Inscenujeme čtyři tituly za sezónu, z nichž jeden je záměrně typu Zvonokosy, druhý pól jsou artové záležitosti jako Polibek pavoučí ženy nebo Nine. Chceme diváky potěšit i jim ukázat, že i muzikálové divadlo umí skutečnost vyjevit strukturovaněji, rafinovaněji než jen má ráda, nemá ráda. A k tomu uvádíme dva většinové tituly. Ale i v nich se snažíme držet na špičce, jako je třeba Spamalot, který jsme uvedli rovněž u nás poprvé.

Co Plzeňané berou nejvíc?

Hitem jsou Kočky, Sugar anebo Hello, Dolly!. Nemůžeme si stěžovat, máme dvaadevadesáti až šestadevadesátiprocentní návštěvnost. V Plzni se na muzikál chodí. A to i na původní tituly, jako je Viktorka, protože fandové fotbalového klubu si to mezi sebou řeknou. Pokusy o původní autorské muzikálové divadlo, které respektuje zákonitosti žánru, jsou cenné, i kdyby nebyly dotažené do konce. Ale zaplaťpánbůh nemáme titul, k němuž by se publikum postavilo zády. A dokonce i tak vážný muzikál, jako je Probuzení jara, je na Malé scéně beznadějně vyprodaný.

Od roku 2014 hrajete v budově Nového divadla, kam se přesunula většina muzikálové produkce. Jak jste s ní spokojení?

Máme nejmoderněji vybavené divadlo v republice. Pokud jde o jevištní technologie, tak to, co umí to divadlo, neumí žádné jiné. Potence technologií je inspirativní a umožňuje vytvořit velmi kinetický tvar inscenace. A ten dnešní publikum odkojené akčním filmem, televizním střihem, klipem od divadla očekává.