Článek
Před třemi lety jste u nás vystupovali jako předkapela skupiny Muse. Jak vzpomínáte na společné turné?
Robertshaw: Bylo pohodové. Muse jeden večer hrají a pak si dají třeba dva dny volna. Díky tomu jsme si prohlédli mnoho měst. Dělat jim předskokany bylo komfortní a hrát v tak velkých prostorách krásné.
Bylo to dost odlišné od toho, jak vypadá naše první turné.
Pritchard: Bylo to těsně předtím, než jsme vydali druhé album, takže jsme poprvé hráli nové písničky. Bylo příjemné je testovat v těch největších arénách.
Vaše samostatné koncerty se zatím odehrávají v menších klubech. Naučili jste se něco hraním ve velkých arénách?
Robertshaw: Přiznám se, že mi koncerty v arénách připadají jako velká zvukovka. Člověk je od publika tak daleko, že je od něj trochu odstřižený. Proto mají kapely, které hrají tak veliké koncerty, tak přestřelenou světelnou show. Je to jediný způsob, jak se s tak velkým množstvím lidí spojit. Spíš jsme ale museli překonat nedůvěru fanoušků Muse.
Moc nás nemilovali. Asi to ale tak zlé nebylo, protože dodnes občas potkáme někoho, kdo nám říká, že nás začal poslouchat poté, co nás viděl před Muse.
Aktuální turné jste začali v Paříži, kde jste hráli nedlouho po listopadových teroristických útocích. Jaká byla na koncertu atmosféra?
Robertshaw: Výjimečná. Lidé přišli a byli odhodlaní se bavit. Nechtěli se nechat držet zpátky někým, kdo nemá právo o jejich životě rozhodovat. Bylo krásné přijet a být kapelou, na kterou tancují. Nikdy na to nezapomenu.
Letos jste vydali třetí album Get To Heaven. Texty písní jsou reakcí na dění ve světě v uplynulých dvou letech, mimo jiné třeba i na teroristický útok na časopis Charlie Hebdo. Setkali jste se i s kritikou témat vašich textů?
Robertshaw: Ne, to vůbec. Všichni chápou, že to není žádná adorace, naopak. S fanoušky jsme o tom hodně diskutovali poté, kdy album vyšlo. Chtěli jsme, aby bylo jasné, že jde o snahu porozumět tomu, co se děje, a že se v žádném případě nesnažíme násilí glorifikovat. Náš zpěvák Jon Higgs byl v roce 2014, kdy album vznikalo, ze světových událostí dost špatný. Události, jako byl útok na Charlie Hebdo, ho silně zasáhly a ovlivnily jeho psaní.
Pritchard: Bylo to i tím, že jsme se po dlouhé době vrátili domů. Na turné je člověk v obrovské bublině a moc nevnímá okolní svět. Doma zjistíte, co všechno se děje, a víc to prožíváte.
Jon po návratu z turné nasával zprávy jako houba a všechny je přetavil do textů.
Album Get To Heaven produkoval věhlasný Stuart Price, který dřív pracoval s Madonnou nebo Kylie Minogue. Aktivní jste ale byli i vy a po vydání jste mluvili o tom, že příští album si možná budete produkovat sami. Je to stále v plánu?
Robertshaw: Spíš si myslím, že to uděláme podobně. Že odvedeme maximum práce sami a na závěr přizveme někoho zvenčí. Je hodně producentů, jejichž pohled nás zajímá. Jde o to, že jiný úhel pohledu vždy tvorbu osvěží.