In Dream jste nahráli loni ve Skotsku, ve studiu odlehlém od civilizace. Jaká byla při jeho realizaci atmosféra?

Nahrávali jsme uprostřed ničeho a ohromně nám to vyhovovalo. Ze studia jsme měli nádherný výhled. Dívali jsme se na oceán. Bylo to inspirativní místo, kde byl klid na práci.

Proti minulým deskám vznikla tato s minimálním technologickým vybavením. Proč?

Ono je to dvojsečné. Je dobré mít prostředky, které vám dovolí experimentovat, ale když je toho příliš, zpomaluje to tvůrčí proces. Vytvořit některé efekty trvá hodiny práce s technologií a my raději pracujeme rychle. Sypeme nápady a hned je chceme realizovat, abychom viděli, jestli fungují. Nahrávali jsme tedy jen se základním vybavením. Ale myslím, že i když není z technologického hlediska takové zvíře, jako to minulé, zachycuje náladu a energii, kterou se snažíme mít na každé desce. Dá se říct, že jsme ho nahráli skoro živě.

Kdy jste se rozhodli, že k natáčení nepotřebujete producenta a zvládnete to sami?

To byla spíš šťastná náhoda. Šli jsme totiž původně do studia víceméně jenom proto, abychom nové písně nazkoušeli. Původní záměr nebyl, že už z těch s prvních setkání vznikne album. Deska tak vznikla úplně organicky.

Prý jste tentokrát zpěvákovi Tomu Smithovi pomáhali se vznikem písniček víc než dříve. Je to tak?

Ano, mnoho nápadů pocházelo třeba od Justina (Lockey, kytarista, pozn. red.). Tom se staral především o texty. Dřív byla většina písniček jeho, tentokrát šlo o spolupráci všech. Každý přišel se svými nápady a bylo to poprvé, co Tom dostal hudbu a stačilo mu, aby k ní napsal slova.

Co ještě album In Dream charakterizuje?

Spíš navazuje na desku In This Light and on This Evening v tom smyslu, že jsme si přáli, aby písně byly přímočařejší. Chtěli jsme je oprostit od různých vrstev a prostě zahrát jako kapela.

Justin Lockey mluvil po vydání minulého alba o tom, že je výzva se s každou deskou posunout a udělat něco nového. V čem naopak spatřujete kontinuitu Editors?

V lehké temnotě a v tom, že naše hudba není přehnaně komplikovaná. Baví nás odkaz osmdesátých let, ale zároveň se snažíme být moderní kapela.