RECENZE: Kapela v Naivním jede - a je to pecka!

Ona taky Není pecka jako pecka, jak zní podtitul hry i inscenace režisérky Michaely Homolové, obojí si hraje se slovy a jejich významy. Takže není oko jako oko, kohoutek jako kohoutek, zebra jako zebra a los jako los - na jeden se vyhrává, druhý má ohromně dlouhé nohy i parohy. Aspoň ten, do něhož se v inscenaci kouzelně proměnil Adam Kubišta.

Adam je v kapele „holkou pro všecko“, ale umí psát hezké texty písniček, jenže je musí podstrčit jednotlivým členům kapely, aby je namyšlený šéf a manažer kapely Dominik vůbec vzal na vědomí. A tak se na zkoušce rodí písničky a s nimi scénky o vodovodním kohoutku a slepičce, o kobylce zaběhnuté z kytary až do ZOO, o losovi vyhraném na los, o mířící mušce na pušce i té bzučící a radící, kterou princeznu si zvolit.

Hra se slovy i předměty provokuje dětskou fantazii a premiérové publikum se té hry s chutí účastnilo. Zvlášť, když jsou jim slova servírována formou písniček s příjemnou hudbou Vratislava Šrámka, a když „kapela liberecká“ ve složení Miroslav Ošanec, Barbora Kubátová, Diana Čičmanová, Filip Homola, Adam Kubišta a Dominik Linka hraje a zpívá s velkým nasazením a hudebností. A k tomu jim Robert Smolík navrhl vesele barevné autíčko, které se mžikem oka umí proměnit v loutkářské divadélko i pouťovou střelnici.

Liberecké Naivní divadlo po úspěšném Budulínkovi i Beránkovi nespí na vavřínech, ale vymýšlí stále něco nového. Má k tomu šikovného autora ve Vítu Peřinovi a sehraný soubor s velkou škálou loutkářských, hereckých, pohybových i hudebních dovedností. Kapela je „pecka“ pro děti i jejich dospělé, což je zásluha jak Peřinova textu, tak dobře rozehrané inscenace. A jako bonus si děti odnesou v programu vtipné pexeso s dvojím významem slov.