RECENZE: Každý máme své bouře a ostrovy

STK Theatre Concept sdružuje SKUTR, tedy režiséry Lukáše Trpišovského a Martina Kukučku a Adélu Laštovkovou – Stodolovou, a měl by se stát jedním z rezidenčních souborů nového divadelního prostoru vzniklého ze dvou bývalých jatečních hal v Pražské tržnici.

Ale zpět na ostrov. Muži si mezitím prostor tvořený prkennou podlahou, křovím palem v květináčích a hromadou harampádí opatrně osahávají. Každý zvlášť a po svém. Z prkenných palubek si vytvoří most směrem k divákům, které berou do dialogu, objevují skládací kempinkový stolek, který na sebe jeden z herců bere jako šnek svůj domeček, voda v lahvích se promění v vyprskávaný déšť, ze sypané hlíny se staví koryto řeky i hnůj, předměty pozbývají svá původní určení a přijímají nové metaforické role.

SKUTR se k novému projektu inspiroval Shakespearovou Bouří, ale ze Shakespearova textu zazní jen pár vět, podstatná a shodná je situace životní krize, vyvržení do neznámého prostoru, kde člověk přehodnocuje svůj život a vrací se k jeho uzlovým momentům. Ať už jsou to zážitky z dětství, rozchod partnerů, potřeba samoty, smrt blízké osoby, strach z neznámého. Jsou to příběhy o „posraným životě“, o situaci, kdy zadek tančí a duše je smutná, o tom, že z kávové sedliny se věští minulost a ne budoucnost. O tom, že všichni v sobě balancujeme velmi křehké věci, o tom, že je čas být sám a je čas se vracet domů.

Čtveřici herců tvoří Slovák maďarského původu Csongor Kassai, Poláci Przemyslaw Kosinski a Dawid Rafalski a Srb Željko Maksimovič. Všichni patří k hercům, s nimiž SKUTR pracuje opětovně. Jejich repliky jsou titulkovány česky a anglicky, ale vlastně by ani nemusely být, natolik je jejich řeč, podpořená výraznou pohybovou stránkou srozumitelná a hovořící o věcech důvěrně známých. Všichni čtyři jsou charismatické osobnosti se schopností osobní výpovědi, uměním navázat kontakt s diváky, ať již prostřednictvím slov, akce nebo pouhé přítomnosti na scéně. A všichni mají smysl pro hravost a poezii.

Bouře je totiž velmi hravé a poetické představení, využívající divadelních prostředků nepopisně, nápaditě a obrazivě. Scéna, kdy se muži vracejí domů na loďkách improvizovaných z prken, kbelíků s vodou a mopy, které sugerují zvuk vesel čeřících mořskou hladinu, má v sobě velkou magii. A naději, že návraty jsou možné.

Celkové hodnocení 80%