Wohnout se vyvíjí v detailech, což potvrdila i nová deska Laskonky a kremrole. Jedním detailem by pro začátek mohl být obal nahrávky, na němž laskonka a kremrole připomínají pohlavní orgány, což je v kontextu hudební a zejména textové řeči čtveřice pouhý vtípek.

V patnácti písničkách pozná posluchač kapelu především podle zpěvu bratrů Matěje a Honzy Homolových. Jedou v tomto ohledu nadoraz, proto se svým hlasem neexperimentují, naopak mu nechávají přirozenou barvu a hlídají si, aby své party zvládli intonačně uspokojivě. Na nové desce s tím žádné velké potíže nemají.

Zajímavé je, že po letech existence se původně slabší stránka tvorby formace, tedy zpěvy, stala jejím poznávacím znamením, jakýmsi „rodinným stříbrem“. Wohnout navíc na Laskonkách a kremrolích přizval tu a tam ke zpěvu hosty (Tereza Šimůnková, Xavier Baumaxa), čímž zabránil tomu, aby zpěv Homolových táhl nahrávku do osidel stereotypu.

Charakteristické jsou kytarové party obou zpěváků. Mají v sobě metalový základ a místy to na desce opravdu takříkajíc rozbalí. Instrumentalisté se ale naučili hrát dynamicky, podřizují se žánrové volnosti, kterou si Wohnout ustanovil, a těší například motivem ze Smetanovy Mé vlasti v písničce Vltava. Ostatně právě kytarové party spolu se zpěvy spoluvytvářejí onen charakteristický zvuk kapely.

Největší pokrok udělala ale v textech. Když si je přečtete pouze z bookletu, bez hudebního doprovodu, vyznívají marně. S muzikou nicméně fungují skvěle, tím spíš, když se Wohnout na nové desce soustředil na to, aby textová náplň měla smysl. Systematicky se snažil neopakovat v rýmech, pokusil se být nepředvídatelný a odvedl v tomto ohledu dobrou práci.

Nálada osmého alba skupiny je pozitivní. Písničky jsou vyrovnané, melodické, a tak jistě nebude pro muzikanty složité vybrat některé do koncertního programu. Wohnout je aktuálně zkušená kapela, která našla rukopis, umí napsat dobré skladby, originálně pracuje se slovem v nich a není rutinní.

Wohnout: Laskonky a kremrole
Warner Music, 53:16

Celkové hodnocení 75 %