RECENZE: Odborný dohled nad východem slunce

Černobílý snímek přivádí tři staré bardy do vsi, kde má hospodu chlap, který je kdysi v socialistické minulosti trýznil. Jeden z těch tří tu teď koupil polorozpadlé stavení, kde společně spřádají plány na pomstu. Vtip a ústřední zápletka filmu pak spočívají v tom, že objektu své pomsty vnášejí spíše než odplatu „radost do stáří“.

Oni sami už jsou totiž na větší akci poněkud líní a osamělý hospodský je koneckonců docela sympaťák, který si svéráznou trojici oblíbí, a na rybách i v hospodě si libuje, že má konečně kamarády.

Docela dobrá anekdota. Jenže víc než drobná anekdota to není a celovečerní metráž, která i tak čítá necelých sedmdesát minut, je pořád ještě moc velká.

Spousta dlouhých záběrů na tovární komíny (natáčelo se ve Varnsdorfu) i jednotlivé staré zašlé předměty se opakuje, aniž by obsahovala přidanou hodnotu sdělení, atmosféra předměstí sice působí autenticky, ale časem se omrzí.

Postavu prostitutky, kterou si chlapi koupí jako hospodyni a která jim sdělí hlavní moudro -„zapomeňte už na křivdy, nikdo to dneska neřeší a vám nezbývá tolik času, abyste ho marnili nenávistí“, nelze brát ani dost vážně, ani dost parodicky.

Herec Jiří Lábus v roli hospodského odvádí standardně suverénní výkon, nesporné charisma má hudební legenda Vratislav Brabenec ze skupiny The Plastic People of the Universe, dobře je doplňují příležitostní herci Jiří Vymětal, Jožo Polievka i mladá Nikol Fischerová jako prostitutka.

Některé dialogy i situace mají docela osobitý humor, vtipnou absurditu. Ale pořád je to natočené podle jednoduchého vzoru: jeden nápad - jeden film, k tomu přidej černobílý materiál, zatmívačky a pár písniček kapely Byl pes a je tu artový nezávislý snímek. Uvidíme, kolik kamarádů ho ocení.