Podporovali vás rodiče v tom, abyste se vydala jejich cestou?

Vůbec ne, to první popíchnutí jsem dostala od Martina Scorseseho. Jako sedmiletá jsem jako každé hollywoodské dítě vystupovala v nějaké reklamě, měla jsem jíst zmrzlinu, ale nějak se to natáčení nedařilo, takže jsem jich snědla sedmnáct. A Marty tenkrát řekl: Holka, která sní tolik zmrzlin a není jí špatně, má takovou odolnost, že by měla být herečkou.

Jaké to bylo, vyrůstat v herecké rodině?

Naši jsou a vždycky byli báječní. Matka zvládala roli ženy a matky stejně jako roli herečky, mě vedla k tomu, abych měla ráda čisté umění. Často jsem s ní později hrála, a mohla ji tudíž sledovat ji při práci. Bylo to skvělé.

Chtěla byste spolupracovat i s otcem?

Ano, zoufale! Už léta se o to oba snažíme. Zhruba před dvaceti lety nám kdosi navrhl, ať spolu natočíme film, ale nikdy k tomu nedošlo. Pak několik lidí psalo scénáře, ze kterých nic nebylo, nevznikl ten pravý. Teď máme pár různých nápadů, na kterých se pracuje. Je to můj velký sen. Přijela jsem na pár týdnů na plac filmu Nebraska, jen abych byla s ním a s Alexanderem Paynem, a dívala se, jak pracují.

Jak se žije v Hollywoodu - je to stres, čekat jestli člověk dostane roli?

Nejsem závistivá v tom smyslu, že bych chtěla něco, co mají druzí. Ale už mockrát jsem viděla jiné lidi dělat něco, co bych moc ráda také dělala. Třeba bych chtěla hrát a zrovna nemám žádnou práci, zatímco jiní mají. Z toho bývám smutná, ale to asi každý.

Vaše nejslavnější filmy jsou Modrý samet a Zběsilost v srdci od Davida Lynche. Já s ním byla práce?

Točit Modrý samet znamená vidět Davidův svět temnoty a světla. Ale Zběsilost v srdci byla chvíle, která mi změnila život. Stávala jsem se ženou, ta role byla velmi sexuální. S Nickem Cagem jsme si to báječně užili, a tehdy jsem také poprvé pracovala s matkou. Bylo to úžasné. Tentýž režisér mě tři roky předtím nechal hrát holku odvedle a teď mě nechal hrát pravý opak. Jeho odvaha obsadit mě do tak odlišných poloh měla velký vliv na to, že o mně provždy budou lidé uvažovat jinak.

Hrála jste v prvním a ve třetím dílu Jurského parku. Za tu dobu se vyvinula technologie, ale také se změnil režisér - po Stevenu Spielbergovi převzal film Joe Johnstone. Změnilo se pro vás něco jako pro herečku?

Je to legrační, dnes se o Jurském parku uvažuje jako o šablonovitém velkofilmu. Ale tehdy byl téměř nezávislý, protože Steven byl první, kdo použil počítačovou animaci. Byl velký průkopník, pustil se do něčeho, co nikdo před ním nezkusil. Práce s tímhle šíleným géniem, jenž kolem nás nechal pobíhat dinosaury, kteří tam nebyli, práce s novými typy kamer a s firmou Industral Light & Magic, to byla nová doba. Bylo to velmi syrové a nespoutané, jako Divoký západ. A jako herec potřebujete trpělivost, když pracujete s šílenými hlavními hrdiny jménem dinosauři. Jsou náladoví, rozbíjejí se, musíte na ně čekat a tak dál. Dnes je to všechno snazší, ale méně dobrodružné.