Co bylo na vašem souboji s postavou nejnáročnější?

Pravděpodobně si to sám komplikuji více, než bych musel, ale podle mě bylo velice náročné prakticky všechno. Myslím to ale v dobrém, protože když máte před sebou výzvu a na něco přitom narážíte, vzniká spousta energie.

Peter je na tom stejně. Neustále naráží hlavou do zdi nebo se tou zdí snaží probourat, a když se mu to podaří, objeví za tou první další. Takže pro mě byl vlastně náročný každý den. Přesvědčil jsem se i o fungování zákona schválnosti – když mám natáčet scénu, ve které mám špatnou náladu, jen málokdy ji skutečně mám.

Ale hodně mi pomáhalo, že jsem měl kolem sebe skvělé herecké kolegy i režiséra, výtečný produkční tým, pozoruhodný scénář a úžasný kamerový štáb. Bylo to, jako by Spider-Man byl v centru veškerého dění a všichni členové štábu se kolem něj seskupili a drželi se za ruce.

Už jste se v minulosti setkal s Danem DeHaanem, který hraje Harryho Osborna respektive Greena Goblina?

Absolvovali jsme spolu konkurz na divadelní hru. Šlo o první divadelní hru Johna Logana, Never the Sinner, a my se v ní vzájemně doplňovali. Patřím k jeho obrovským fanouškům od chvíle, kdy jsem ho poprvé spatřil v Kronice. Takže jsem byl nadšený z toho, že byl do filmu obsazený - rád jsem totiž obklopen lidmi, kteří jsou lepší než já. A stejně tak mám rád, když se musím snažit být pořád lepší.

Mluvili jste s ostatními hodně o pojetí vaší postavy?

Velmi jsme o tom mluvili. Existuje nekonečně možností, nekonečně rozhodnutí. Jak máme vybrat ty správné očnice pro oblek? Jak zvolit správné barvy kostýmu? Existuje vůbec správná volba? Za všech okolností bude někdo nespokojený, nikdy nemůžeme vyhovět všem. To jsou dilemata, kterými prochází i sám Peter, snaží se konat dobro a všem vyhovět. Vydává se na nereálnou cestu. Navlékl si svěrací kazajku a teď nemá nejmenší tušení, jak z ní ven.

Jaká byla vaše již druhá spolupráce s režisérem Marcem Webbem?

Krása toho, když s někým znovu a znovu pracujete, je v tom, že si vytvoříte jisté zkratky. Naučíte se velice dobře komunikovat. Začínáte mít pocit, že víte, co vám ten druhý řekne, a můžete na to rovnou reagovat. Marc ví velice dobře, kdy potřebuji prostor; já zase vím, kdy on potřebuje, abych s ním komunikoval. Takže šlo skoro o jakýsi tanec. A byl to velmi příjemný tanec.

FOTO: Falcon

Jak dlouhý ten tanec byl?

Hodně. Nejdřív přípravy a potom samotné natáčení. Tyhle filmy vyžadují spoustu času a stojí mnoho úsilí. Myslím, že jen natáčení trvalo nějakých pět nebo šest měsíců.

V čem je Electro, kterého hraje Jamie Foxx, pro Spider-Mana tak skvělým protivníkem?

Mně se na Electrovi ohromně líbí to, že jde o člověka, a proces jeho přerodu z Maxe Dillona na Electra je citově velice silný a plodný. Jednou z mých nejoblíbenějších věcí na něm a na tom, co s ním Jamie se scenáristy dokázal, je to, že divákům na tomhle padouchovi záleží. Vědí, že to není jen obyčejný padouch, že se tak nenarodil. Že nějakým způsobem vznikl, jeho padoušská část byla dlouhodobě pobízena a vytažena na světlo silami zla. Všichni toužíme po nějakém uznání a potvrzení, že si vedeme dobře, ale on se ho do této chvíle nedočkal. Proto se ho zmocnily jeho temné touhy. Řekl si, že pokud na něm světu nezáleží, tak jemu zase nebude záležet na světě, vezme si zpátky své schopnosti a pomstí se těm, kteří se k němu chovali špatně.

Možná je to dokonce docela naučná postava…

Já se na tenhle film moc těším právě proto, že v něm nejde o to, čemu se v takových filmech obvykle jejich tvůrci věnují. To, oč jde tady, je velice důležité, zejména pro malé děti na školních hřištích. Aby si uvědomily, že někdo není prostě padouch a hotovo. Vzniká tu soucit, což je nádherný dar.

A co se Electra jakožto úžasného padoucha týče, má evidentně velice silné schopnosti a jeho elektrické výboje v sobě mají něco, co ruší veškeré Spider-Manovy schopnosti. Tohle všechno je jedním z aspektů téhle postavy.

Podle zahraničních materiálů zpracovala Věra Míšková.