Horanský je básník, a tak napsal strhující básnický obraz, kde na pozadí vztahu Němcové, jejího muže a jejích milenců září solitérní bytost, jejíž představu lásky a mužského ideálu nedokáže pochopit, natož pak naplnit manžel ani milenci, které její posedlost láskou děsí.

Na počátku je blouznivé dítě zakleté do světa své fantazie, brutálně prodané zralému muži. Josef Němec je tu horlivý (i když poněkud tupý) vlastenec, ale zároveň muž žijící v zajetí jednoduchých představ o naplnění manželství. Aleš Procházka v intencích režie i textu citlivě modeluje rozpor mezi hranatou mužnou tělesností a citlivou duší, ukrytou na dně jeho uvláčeného života. Tomáš Pavelka skvěle odehraje všechny milence a řadu dalších postav – se rtuťovitou proměnlivostí a spásným smyslem pro humor.

Tatiana Vilhelmová v Němcové akcentuje především tragédii vykořeněné, osamělé a nepochopené bytosti. Ve své posedlosti láskou je jako hořící keř stravující uprostřed pouště sám sebe, ale zároveň je v ní cosi nesmírně tvrdého, co člověku brání v soucitu s jejím osudem. Je jako moucha narážející s urputností do skla až do naprostého sebezničení. Chtěla bych v jejím výkonu pocítit víc ženské něhy, ale zřejmě právě takovou ji režisér a autor viděl a chtěl představit divákům. Ztvrdlou a okoralou životem v ponížení a nepochopení.

V každém případě se mu daří provést diváky jejím osudem v dechberoucím temporytmu tragického amorosa. A navíc jeho postavy mluví voňavou češtinou odposlouchanou ze stránek Babičky. Původní, nikoli té, kterou jsem cestou do Violy letmo zahlédla ve výloze s doporučením „vydáno v současné češtině“. Proč? Je tak snadné rozumět srdcem. A láskou.

M. Horanský: Neumím jinak než láskou – Božena Němcová
Režie M. Horanský, režijní spolupráce V. Čermáková, scéna a kostýmy I. Brádková. Premiéra

Celkové hodnocení: 85 %