Natruc se totiž koná na ostrově, který je kapacitně omezený. Letos na něj přišlo více než tři tisíce diváků, což je dobrý výsledek. Možná by se vešla ještě tisícovka, ale větší počet příchozích v podstatě nepřipadá v úvahu. Organizátoři tedy akci připravují s tím, že je ji třeba programově přizpůsobit počtu lidí, který je areál schopen pojmout.

Hrálo se na třech pódiích, která byla rozdělena na poprockové, rockové a alternativní. Mnohá vystoupení byla velmi kvalitní a také dokonale vyšlo počasí. Těch dvaadvacet stupňů odpovídá festivalovému ideálu.

Noblesa a vážnost

Jedním z vrcholů akce bylo společné vystoupení Kolínského big bandu a zpěváka Ondřeje Rumla. Spolupracují už šest let, v repertoáru mají swingové i jiné standardy a na Natrucu bylo evidentní, že si kápli do noty. Big band dává Rumlovi jistotu, on – leckdy s pomocí zpěvaček – dokazuje, že dobrý interpret je schopen zachovat slavným melodiím noblesu a vážnost.

Ondřeje Rumla doprovodil Kolínský big band.

Ondřeje Rumla doprovodil Kolínský big band.

FOTO: Jan Šída

Kamil Střihavka je zpěvák, jehož hlas je nezaměnitelný, a když při jeho výkonu zavřete oči, je vám dobře. S doprovodnou skupinou Leaders! nabídl v Kolíně písně, které lemovaly jeho kariéru, a přidal k nim ty, jež má ve svém repertoáru rád. Přišel, zazpíval a zvítězil.

Tata Bojs představili koncert k pětadvaceti letům své existence, neopakovatelný ve svém pódiovém ztvárnění, postavený na skladbách, k nimž mají bubeník a zpěvák Milan Cais a baskytarista Mardoša (zakladatelé kapely) nejvřelejší vztah.

I když tahle kapela netvoří písničky, do nichž by bylo snadné zamilovat se už po prvním poslechu, připravuje pro ně koncerty, na které nelze zapomenout. A navíc se na pódiu po letech vystupování výrazně zlepšila, takže jsou její vystoupení standardně dobrá.

Stará sláva i ta budoucí

Slovenská skupina Inekafe už má své nejlepší období zřejmě za sebou, její melodické punkrockové vzpomínky na první polovinu nultých let ale spolehlivě pobaví, roztančí a rozezpívají.

Inakafe před kolínským publikem

Inakafe před kolínským publikem

FOTO: Jan Šída

S trochou nadsázky lze totéž říct o skupině Visací zámek. Ta ale své zlaté časy prožívala mnohem dříve, v osmdesátých a částečně devadesátých letech. Její písničky se staly evergreeny, a tak je nesporné, že její festivalový set v podstatě nabízí samé stylové hity.

Imodium je dnes velmi tvrdá rocková kapela. Standardní koncertní program nicméně notně osvěžila písnička Valerie z chystaného nového stejnojmenného alba. Vyjde v říjnu, a má-li být uvedená skladba směrodatnou ukázkou kvality, pak bude nesporně zajímavé vyslechnout album celé. Na pódiu je tahle broumovská kapela nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná, už jenom proto, že její koncerty bezpečně drží interpretační jistota a – jak již bylo poznamenáno – zdravá výrazová agresivita.

Goodfellas na Natrucu předvedli, že propojit folk s rockem je znamenité, zvláště nechybí-li v arzenálu umělců dostatečný cit, vzdálený tradičnímu zdejšímu vnímání podobných stylových snoubení. Goodfellas znějí jako kapela z Ameriky, a upřímně řečeno, možná je to problém, který českým posluchačským uší brání brát ji s větší úctou.

UDG jsou zase formace, která je schopna svými poprockovými písničkami posluchače probudit z letargie. Byť jsou mnohé texty vpravdě pesimistické, kvůli zvuku kapely písničky vyzařují pozitivní energii. Při koncertu to navíc na pódiu žije, pročež není divu, že byť se tahle formace dosud nestala v českých poměrech „velkou“, její koncerty i přes občasné hráčské nejistoty ty parametry v podstatě mají. Samozřejmě i s ohledem na to, jak dobře na písničky reaguje publikum.

Zajímavý je hudební a vizuální tvář metalové formace Dymytry. Muzikanti vystupují v maskách a díky bubeníkovi Miloši Majerovi i svým instrumentálním schopnostem nabízejí po technické a vizuální stránce dobře odvedenou práci. Písničky samy o sobě ale odpovídají trochu archaickému pojetí českého bigbítu, který byl moderní tak v osmdesátých letech. Obsah zkrátka zaostává za formou, jakou je prezentován.

Mother’s Angels v Kolíně ukázali, že mají poprockový talent, který zatím mnoho posluchačů neobjevilo, Zakázaný ovoce nabídlo kultivovaný punk rock s pevným melodickým základem, 05 & Radeček příjemný pop v jistém provedení, pardubičtí Sabrage v podstatě totéž a třeba Matahari rockovou dravost s vynikajícím zpěvem Žántí.

Američan Rocky Leon si na pódiu vystačil se svými „mašinkami“ sám. Ve svém setu spojil pozitivní energie s rockem, ska, hip-hopem i reggae a dobře i bavil.

Natruc v sobotu nabídl třicet programových položek. I díky těm se nesporně na své cestě k pozici kvalitní akce na pěkném místě na konci festivalové sezóny výrazně posunul.