Hlavní obsah

Pavel Gotthard o útěku lidí k sobě samým

Právo, František Cinger

Jak velká bývá propast mezi tím, kdo jsme, a jakým člověkem pro lidi kolem sebe bychom chtěli být? Možná právě to je pravý náboj zájmu lidí o hru larp, v níž lze zmizet z reálného světa do říše historické fantazie. O tom vypráví román Pavla Gottharda (1987) Léky smutných.

Foto: Nakladatelství Host

Pavel Gotthard: Léky smutných

Článek

Ožívá v něm brněnský kolorit díky studentovi žurnalistiky Davidovi, který se pro cestu za svou láskou Pavlínou rozhádal s otcem a možná s celým světem. Autor ho zastihuje v situaci, kdy se jeho milá vracívá domů nepravidelně, zcela vyčerpaná, a on netuší, co se děje. Sleduje ji a zjistí, že se přidala k partě, která se oddává larpu – hře na život v jiném prostředí, než je dnešní svět.

V rozpadajícím se „hotelu“ se schází pár mladých mužů a žen, kteří se ve víru fantazie vrhají do bojů mezi zástupci Paktu a Království. Boj s meči a šípy poskytuje nejen Pavle, ale i Ezechielovi, paní Morgain či Elaine pocit naplnění snů o užitečném životě.

Vlastní svět

Pro organizátory romantických bitev takový způsob úniku před společenskou skutečností nabízel v 80. letech minulého století vytvoření světa vlastního. Pomáhala stará vydání Tolkiena, pátrání po legendách rytířů krále Artuše. V devadesátém roce vyšel Pán prstenů, objevilo se Dračí doupě, česká varianta na fantasy hry, a vše dostalo spád.

Gotthard dobře zná společenství larpových her. V prvním desetiletí nového tisíciletí byl jako člen sdružení Court of Moravia jejich účastníkem a sám později vytvořil devět tzv. improvizačních her.

Kniha není ilustrací těchto aktivit. Je to plnokrevný román se silným Davidovým dramatem, jehož význam přesahuje děj, který se v něm odehrává.

Celkové hodnocení 85 %

Reklama

Výběr článků

Načítám