Precedens lze vedle Pražského výběru pořád brát jako to nejlepší z českých „osmdesátek“, jinak zaneřáděných různými Kroky a úkroky režimu. Precedens však není tak slavný a velkou sportovní halu by, na rozdíl od Výběru, nevyprodal. S uměleckou kvalitou to moc nesouvisí, je to spíše tím, že Precedens nikdy nedělal takovou show a srandu jako unikátně potrhlí „Pražáci“. A navíc neměl ta kouzelná pavlíčkovská kytarová sólíčka.

Temný Precedens v textech směřoval k básnické abstrakci a nezřídka přímo k depresi. Také zvukově byl velmi chladný - všechny dobové klávesy používal tím nejponuřejším způsobem a styl pěveckého projevu vyvolává mrazení jistého druhu. Exaltovaná Basiková, působivě hlasově vybavená, předává emoce blízké děsivým tajemným snům - ostatně stačí jmenovat největší hit kapely: Soumrak bohů. Proti tomu bylo čokovsko-kocábovské „ahááá“ skutečně o dost úsměvnější.

Ty nejlepší písně Precedensu už mají místo v dějinách zajištěné. V devadesátých letech pak na Precedens navázal Basic Beat a loni Martin Němec naznačoval, že by snad mohly vzniknout i nové písničky.

Celkové hodnocení: 80 %