Přes všechnu brutalitu a absurditu je nakonec milá nostalgie nejsilnější emoce, jakou si z filmu můžete odnést. Expendables 2 jsou typickým filmem minulosti, plným starých herců a ještě starších zápletek. Dokonce i pohodový soundtrack je nostalgický, pohybuje se v mantinelech blues, rocku, staromódního soulu a funky, tak jak to vyhovuje spíše čtyřicátníkům až šedesátníkům, než pubertálním výrostkům.

Někteří teenageři možná ani nevědí, kdo je Dolph Lundgren nebo Jean-Claude Van Damme, i když o existenci takových „kanónů“, jako jsou Arnold Schwarzenegger, Sylvester Stallone, Bruce Willis a Chuck Norris jistě vědět musí minimálně z doslechu. Ti všichni a ještě pár dalších se setkali v úsměvné retro jízdě, která pobaví hlavně chlapy.

Arnie v závěru smutně podotkne: Do muzea patříme všichni.

Arnie v závěru smutně podotkne: "Do muzea patříme všichni".

FOTO: Bontonfilm

Pokud jde o scénář, je třeba konstatovat, že film v podstatě žádný scénář nemá. Když se režisér Simon West jen asi tři minuty snaží o vážnější tón (veterán z Afghánistánu líčí své pocity), vzbuzuje to vzhledem ke kontextu neskutečnou trapnost a divák se modlí, aby toho nechal a vrátil se k hláškám a střílení.

Tento film by se neměl snažit o nějaké myšlenky, jde tu prostě o to, že skupina starých seschlých chlapů s nabarvenými vlasy jezdí v autech, létá v letadlech a pořád střílí. To vše pod neuvěřitelnou zápletkou, že Albánii ovládnul cizinec (Jean-Claude Van Damme) se svou malou soukromou armádou, klidně zde praktikuje otroctví, vraždí si jen tak horníky a údajně sedí na pěti tunách ruského plutonia. Je pozoruhodné, že si tak šokujících faktů vůbec nikdo nevšimne - ani místní armáda, ani americká armáda, ani OSN...

Ale vyjmenovávat všechny nesmysly ve filmu Expendables 2 by bylo bláhové, zde jde o něco zcela jiného. O legraci. Žánrovým zařazením je to jednoznačně komedie se znaky parodie.

Sylvester Stallone ve filmu nikdy nemine. A střílí prakticky pořád.

Sylvester Stallone ve filmu nikdy nemine. A střílí prakticky pořád.

FOTO: Bontonfilm

Suché hlášky se většinou pronášejí předtím, než někdo někoho rozmetá na kousky jakýmsi megakanónem. Krev stříká a stacatto kulometů co chvíli spustí svou kovovou symfonii smrti. Technicky akční scény spadají do slušného průměru, nic překvapivého, ale přítomnost tolika hvězd pokleslých žánrů ve spojení s faktem, že si ze sebe dělají nepokrytě legraci, tomu dodává šťávu.

Dva největší akční kmeti, Sylvester a Arnold, pronášejí narážky na Terminátora a Ramba a chvíli se mihne i náznak Total Recallu. Bruce Willis boduje, když setře Arnieho známé „Já se vrátím“ svou odpovědí: „Ty se vracíš pořád.“ Za vrcholně humornou scénu ale musíme označit parodii na Chucka Norrise, na které se podílí i sám „mistr“. Když se totiž parta starých válečníků dostane do úzkých a albánští soudruzi na ně vytáhnou tank, v poslední vteřině tento stroj smrti kdosi zničí. Ano, nemýlíte se, udělal to Chuck. Asi prakem.

Celkové hodnocení: 70 %