Benefiční koncerty na hradě Grabštejn oslavily 20. výročí

Díky společnému úsilí Veleho, památkářů, místních občanů i samosprávy se během let podařilo zrestaurovat cennou kapli sv. Barbory včetně oltáře, repliky barokní sochy i varhan a nastartovat rekonstrukci hradu, o němž první zmínky pocházejí ze 13. století a který hrál významnou roli v historii dnešního Trojzemí.

Dnes ho kromě turistů znají především milovníci opery, kteří se na Grabštejn každoročně vracejí. Letos více než tisícovka diváků zaplnila do posledního místečka hradní nádvoří a pokořila tak dosavadní návštěvnický rekord Dona Giovanniho z roku 2007.

Uvést Libuši pouze s klavírem byl smělý nápad, ale díky Jaroslavu Šarounovi a Davidu Švecovi, kteří zasedli ke klavíru k čtyřručnímu provedení předehry (i některých dalších částí opery), přičemž Švec byl i dirigentem, diváci ani pěvci orchestr příliš nepostrádali.

Na jevištním provedení se podílel Vele jako režisér i představitel Chrudoše, za něhož v roce 1995 získal svou první Cenu Thálie, scénu nápaditě spletenou z barevných pruhů látky vytvořily studentky Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Jablonci nad Nisou pod vedením Jitky Jelínkové.

Na Grabštejně se zpívá především srdcem. To vědí diváci i pěvci, kteří zde vystupují opakovaně, a cítí to i ti, kteří sem přijíždějí poprvé. Letos to byla sopranistka Eva Urbanová, jejíž Libuše publikum nadchla, stejně jako Přemysl Martina Bárty, jehož si diváci pamatují jako zdejšího skvělého Dona Giovanniho.

Ale i všichni ostatní – Jitka Svobodová (Krasava), Kateřina Jalovcová (Radmila), Aleš Briscein (Šťáhlav), Michael Kubečka (Lutobor), Jiří Kubík (Radovan), Luděk Vele (Chrudoš) a v neposlední řadě členové operního sboru Národního divadla, kteří sem po léta věrně přijíždějí stejně jako ostatní bez nároků na honorář – přispěli ke krásnému provedení jen mírně zkrácené Smetanovy opery (škrt výstupů ženců), jež odměnili diváci bouřlivým aplausem ve stoje.

Součástí grabštejnských benefičních koncertů jsou každoroční vernisáže výstav významných českých výtvarníků, jejichž díla tvoří fond zdejší Galerie sv. Barbory. Své spirituální obrazy a měděné desky zde letos vystavil Jaroslav Šerých. Krásnou tradicí se stalo i udílení Ceny Eduarda Hakena umělcům, kteří věnovali své celoživotní úsilí opeře.

Letošní cenu získal dlouholetý sólista libereckého Divadla F. X. Šaldy i řady dalších scén, tenorista Jan Malík. A na samotný závěr byl odměněn za své dlouholeté zásluhy o zdejší kulturu i Luděk Vele, a to Výroční cenou města Hrádku nad Nisou, zatímco obec Chotyně ho korunovala králem benefičních koncertů. Právem, vždyť dvacet let přineslo nejen 4 milióny korun na obnovu hradu, ale i jedinečné zážitky více než 15 tisícům diváků.