Foo Fighters: Život po Nirvaně

Nebude to poprvé, byť si to řada fanoušků kapely myslí. Foo Fighters už v Praze koncertovali, a to 22. října 1995. Grohl tehdy seděl v šatně, na všechny kolem se usmíval, o Nirvaně mluvit nechtěl, ale bylo patrné – a později na pódiu i potvrzené, že má pro svou tehdy čerstvou formaci vizi.

Kapela měla na kontě stejnojmenné debutové album, pro jehož vznik Grohl využil své muzikantské univerzálnosti a nahrál je sám. Výjimkou byla písnička X-Static, v níž hrál na kytaru jeho kamarád Greg Dulli, chlapík známý především z čela americké alternativní kapely The Afghan Whigs. Je ironií osudu, že se onoho 15. srpna v Praze možná ani nepotkají. Kapely Foo Fighters i The Afghan Whigs v ní budou ten samý večer hrát, bohužel každá někde jinde.

„Založil jsem Foo Fighters proto, abych se totálně nezhroutil. Smrt Kurta Cobaina byla takovým šokem, že jsem se na pár týdnů úplně zbavil muziky. Nemohl jsem se stát bubeníkem nějaké jiné kapely, protože bych pokaždé myslel na Kurta a Krista, své spoluhráče z Nirvany. Nakonec jsem ale dospěl k závěru, že není možné po zbytek života ležet na kanapi, civět na žárovku a říkat si, co by mohlo být, kdyby Kurt nezemřel. Vždycky jsem se považoval za optimistu,“ řekl o vzniku formace Grohl.

Druhé album The Colour and the Shape vyšlo v sedmadevadesátém a principál, tehdy již v dobrém psychickém rozmaru, je nahrával i s jinými muzikanty. S těmi, s nimiž předtím dva roky brázdil svět a dělal si malý průzkum na téma, jestli to spolu mohou v kapele vydržet a rockový ráj vyprovokovat.

Stalo se, a stálo to za to. Tři z jejich šesti studiových alb byla oceněna prestižní cenou Grammy v kategorii Best Rock Album. Jejich písně se staly součástí mnoha soundtracků (například k filmům Godzilla, Mission: Imposible 2, Vřískot 2), světového ohlasu pak dosáhly například singly This Is Call, Everlong, Learn to Fly, All My Life, Times Like These, Best of You, DOA, The Pretender nebo Long Road to Ruin.

Poslední cenu Grammy získali Foo Fighters letos. Dostali ji za loňskou kolekci Wasting Life, a vlastně se není čemu divit. Připomíná totiž klasický zvuk kapely a předkládá písně, které jsou energické a tvrdé, současně melodické, leckdy až nakažlivě hitové.

Grohl je ještě pořád z alba nebývale nadšen. V rozhovoru pro britský magazín NME přiznal, že je to první album v historii Foo Fighters, které si pustil poté, kdy skončily práce ve studiu.

„Nikdy jsem to nedělal. Když jsme ukončili nahrávání, skladby šly na album a já je už neposlouchal. Ani když jsem si je připomínal pro koncertní turné. Tentokrát jsem ale udělal výjimku. Poprvé se nám podařilo nahrát desku, kterou poslouchám,“ sdělil.

Příběh té kolekce je docela zajímavý. K její realizaci sezval spoluhráče v okamžiku, kdy si měli ještě nějaký čas užívat volna, jež v roce 2009 trochu umíněně vyhlásil.

Udělal to kvůli tomu, že podle něho svět už byl aktivitami Foo Fighters přesycen. Na jaře 2010 ale bubeníku Tayloru Hawkinsovi řekl, že má připravených patnáct písniček, chuť natáčet a dohodu s Butchem Vigem, proslulým producentem, jinak členem skupiny Garbage.

S tím Vigem, jenž se v roce 1991 podepsal pod jednu z nejslavnějších desek hudební historie, album Nevermind od Nirvany.

„Natáčeli jsme v mé garáži, kterou jsem předělal na studio. Bylo to skvělé, což se na albu podepsalo. Vím, že je to trochu sobecké, ale z mého pohledu bylo úžasné, že jsem mohl každé ráno vstát, vzbudit své děti, připravit jim snídani a vypravit je do školy. Potom jsem udělal nějaké domácí práce a před polednem odešel do studia. Tam jsem pracoval asi do půl sedmé večer. Pak jsem se vrátil ke své rodině, povečeřel s ní a uložil děti. V noci jsem se zase vrátil do garáže,“ říká o práci na aktuální desce lídr Grohl.

A ještě jednu zajímavost na ní Foo Fighters přinesli.

„Celou jsme ji nahrávali postaru, analogově. Nelíbí se mi, jak se dnes točí hudba. Kvůli studiovým možnostem je v ní hodně lží. Nerad poslouchám kapely a nevím, jestli budou schopné zahrát to, co natočily. My tyhle problémy nikdy neměli, ale chtěli jsme nahrávat analogově i proto, aby nám lidi důvěřovali. Pro tuhle desku platí, že na ní není žádná chemie, žádné fígle, žádné věci, které bychom na koncertech nezvládli,“ dodal Grohl.

Roli předskokana na pražském koncertu Foo Fighters přijal hudebník, multiinstrumentalista a zpěvák Bob Mould. Jeho hostování je symbolické, protože i on spolupracoval s kapelou na loňském albu Wasting Light.

Nazpíval s ní skladbu Dear Rosemary a na některých koncertech ji pohostinsky zpívá.