Tato oblast je považována za prapůvodní domovinu lidstva. Snad proto mají prezentované práce v sobě niterně zakódovanou primární archetypální mystiku.

Návštěvníka okamžitě uhrane výrazná, až syrově útočná barevnost všech prací. Silvester už tak barevný kontinent, jakým Afrika bezpochyby je, v dílech doslova zalil barvami. Prolínají se ve scenériích, které evropský obyvatel vnímá jako ryzí exotiku.
Muži zdobení magickou tetováží a natření šedavou hlinkou, šplhající po ostrých skalnatých výčnělcích, doslova vrůstají do mrtvé hmoty kamene. Připomíná to sochy Francouze Rodina.

Chvílemi je to až groteskní

Krásná princezna bojovnice, oděná v leopardí kůži, kráčí pomalovaná válečnými barvami a přes rameno si nese oblíbenou zbraň třetího světa – AK 47. Někde je spojení prapůvodní kmenové mystiky a věcí průmyslové civilizace až groteskně překvapující. Mezi ňadry jedné místní krásky se na náhrdelníku houpe coby vzácná ozdoba zavírací špendlík a špičaté kryty na tužky.

Hans Silvester neukazuje Afriku ani jako poslední idylický ráj na planetě, ani jako zemi, kterou západní civilizace zásobuje zbraněmi, drogami a nevyléčitelnými nemocemi. Jeho Afrika je krajina, kterou vidí především umělec. Všímá si detailu, naznačí směr, kterým by se měla pozorovatelova mysl ubírat, napoví mu barevnou kompozicí.
Stejně jako malíř Gauguin objevoval neznámou krásu tahitských žen, fotograf Silvester zobrazuje nádheru (drsnou i něžnou) přírody, lidí a zvířat černého kontinentu.

Celkové hodnocení: 85 %