Můžete připomenout, jak vlastně festival vznikl a jaká je jeho idea?

Festival vznikl zpočátku jako komorní akce pro místní muzikanty. Postupně ale začal růst a přesouval se ze zahrady Národního domu přes areál Sokolíka až po stadion TJ Slezan, a to z jednoho pódia na pět, vlastně šest pódií, pokud počítáme i letní kino. Přesto, že akce se stala masovější záležitostí, stále se držíme hesla Frýdek-Místek sobě. To znamená, že na festivalu vystupují pouze umělci z tohoto města. Všichni účinkují bez nároku na honorář, nevybírá se žádné vstupné a během akce se konají sbírky pro humanitární organizace.

Kolik lidí přišlo v minulém roce?

Podle odhadů areálem prošlo asi deset tisíc návštěvníků. Celá akce je koncipovaná tak, aby se nikdo netísnil, protože areál je rozlehlý a všechny scény jsou různě zaměřené. Jsou scény zaměřené na rockovou hudbu, na komornější produkci nebo na divadlo. V klubu Stoun funguje taneční a progresivní scéna a letos budeme mít nově i samostatný dětský program, který bude v cirkusovém šapitó.

Čím si vysvětlujete, že festival se těší tak vysoké návštěvnosti i přesto, že na něm každý rok vystupují téměř stejné kapely, byť jich je několik desítek?

Já si myslím, že jsme se přehoupli přes jakousi hranici, že už nejsme bráni jen jako regionální akce pro regionální kapely. Tím, že striktně zachováváme ideu představovat pouze místní scénu, stala se z toho unikátní záležitost, která nemá v republice obdoby. A je to vidět i na vystupujících, kteří Sweetsen Fest berou jako příležitost ukázat se v co nejlepším světle. A konečně i občané města začínají vnímat, že peníze, které poskytnou pro dobročinné sbírky, jdou na prospěšné aktivity místních organizací, takže i v tom se naplňuje naše heslo Frýdek-Místek sobě. Zároveň nás začínají vnímat i přespolní. Letos tomu pomohla i kampaň, do které se zapojili významní čeští hudebníci, kteří tak trošku s nadsázkou prezentují heslo Chtěl bych vystoupit na Sweetsen, ale nejsem z Frýdku-Místku.

Kdo všechno by u vás rád vystoupil, ale vy mu to nedovolíte?

Do kampaně se s větší než malou mírou nadsázky zapojili Jarek Nohavica, Iva Bittová, Dan Bárta, Radek Pastrňák, Jiří Schmitzer nebo třeba kapela Vypsaná fixa.

Opravdu ale nejste v pokušení tuto tradici narušit a přivést jako hosta nějakou velkou přespolní hvězdu?

Ta myšlenka tady krouží neustále, ale jediná cesta, jak by to snad bylo možné, je vystoupit jako host frýdecko-místecké kapely. A myslím, že bych mohl naznačit, že v příštím roce na jubilejním desátém ročníku možná některé velké přespolní hvězdy vystoupí s hvězdami z Frýdku-Místku a zazpívají si s nimi jejich písně.

To zní zajímavě. Můžete už teď některé jméno prozradit? Je to třeba někdo z těch, které jste před chvíli jmenoval?

Na to je příliš brzo, myslím, že za rok se může stát spousta věcí, a proto věřím, že překvapení, o kterém mluvím, nebude jen překvapením pro diváky, ale i pro nás organizátory.

Na festivalu, který trvá tři dny, se tradičně nevybírá vstupné, přitom organizace a především technické zajištění není levnou záležitostí. Jak je to možné? Máte tolik štědrých sponzorů?

My ten festival děláme v podstatě za několikanásobně menší náklady než festivaly podobného rozměru. Kapely hrají zdarma, obrovské množství práce děláme svépomocí, ale tím samozřejmě nechci snižovat podporu partnerů. Máme silnou podporu města, dvou velkých nadací i místních podnikatelů, pro které je podpora akce dnes již otázka prestiže. Díky tomu se daří festival udržovat a věřím, že i do budoucna máme existenci zajištěnou.