Jedna z posledních předválečných hvězd československého filmu se poprvé na stříbrném plátně objevila v roce 1936 v melodramatu Světlo jeho očí. Už následující rok natočila pět snímků a v roce 1939 dokonce deset. Filmografie Zity Kabátové čítá desítky titulů včetně slavných snímků Zlatý člověk, Přednosta stanice a Zlaté dno.

Po únorovém převratu v roce 1948 se nějaký čas živila kolorováním fotografií, pak získala angažmá v zájezdovém Vesnickém divadle a byla vedoucí několika pražských kin. Později účinkovala také ve snímcích Babí léto (2001) a Zapomenuté světlo (1996) režiséra Vladimíra Michálka nebo ve filmu Ondřeje Trojana z roku 2003 Želary.

Posledních sedm let trávila po zranění v léčebně dlouhodobě nemocných motolské nemocnice v Praze. Na svůj osud si však nestěžovala, do posledních chvil si zachovala duševní svěžest a ráda se setkala s každým, kdo se u jejího lůžka objevil.