Vykonavatel exekutora půjde do vězení, vydíral ženu se smrtelně nemocným dítětem

„Obžalovaný neměl zájem provést exekuci zákonným způsobem, ale chtěl, jak se lidově říká, vytřískat peníze. Svými výroky poškozené vyhrožoval,“ uvedl soudce Vladimír Žák. Podle něho Ředina zásadně pochybil tím, že neověřil, zda movité věci patří dlužníkovi. „Přitom mu poškozená nabízela doklady o vlastnictví tohoto majetku,“ uvedl soudce.

Pokud jde o trest, podle soudu bylo jednání mimořádně společensky škodlivé. „Svévolným a protizákonným přístupem k exekuci znevážil exekuční činnost a v podstatě tím podrýval autoritu státu, který zajišťuje výkon rozhodnutí,“ vysvětlil soudce.

Ředina nebral při vystěhování Šteflové ohled ani na její sedmiměsíční dvojčata, z nichž jedno bylo smrtelně nemocné a vyžadovalo v té době zvláštní péči. Vyděšená žena mu nakonec ze strachu zaplatila sto tisíc, aby uchránila vlastní majetek, i přesto, že jejímu otci v domě nic nepatřilo a ani se tam nezdržoval.

„Říkal, že když ho s jeho pomocníky dovnitř nepustím, zavolá zámečníka a do domu se dostane násilím,“ uvedla před soudem Šteflová. Doma tehdy byla sama, její partner odjel na služební cestu.

„Muže jsem poprosila, aby si, když půjdou dál, zuli boty. Snažila jsem se jim vysvětlit, že tady mám onkologicky nemocné dítě vyžadující naprosto sterilní prostředí a každá infekce by jej mohla kvůli podlomené imunitě zabít. Bylo jim to fuk, řekli mi na to, že přece nebudou stěhovat v ponožkách,“ popisovala mladá žena další sled událostí.

Ředina jí pohrozil, že když nedostane peníze, začne odvážet movitý majetek z domu. „Dostala jsem strach a začala obvolávat známé a kamarády, jestli by mně nepůjčili peníze. Nakonec jsme s přítelem dali dohromady sto tisíc korun. To exekutorovi stačilo jako záloha, že nic z domu stěhovat nebude. Musela jsem mu ještě slíbit, že přijdu na exekutorský úřad stvrdit závazek k uhrazení zbytku otcova dluhu. To jsem nakonec na radu právníků neudělala,“ řekla dále poškozená žena.

A další šok přišel za 14 dnů, když Ředina do jejího domu přišel znovu a odvezl většinu movitých věcí, přestože jeho nadřízená exekutorka měla v ruce doklady o tom, že dlužníkovi nic z toho nepatří. „Vrátili mi je až po roce a půl,“ dodala Šteflová.

Ředina u soudu prohlásil, že o žádném nátlaku z jeho strany nemůže být ani řeč. „Nabídl jsem paní Šteflové možnost částečné úhrady dluhu, s čímž souhlasila. Sdělila mi, že to zaplatí proto, abychom z domu nic neodvezli. Do ničeho jsem ji nenutil. Z mého pohledu jsem nijak nepochybil,“ tvrdil Ředina.

Ten podle zjištění Práva používal děsivé vyděračské praktiky už dříve. Jeho zastrašovací metody pocítila na vlastní kůži i dvaašedesátiletá invalidní důchodkyně z Brna Věra Burešová.

Od jednání Řediny, potažmo od jeho nadřízené exekutorky, se Exekutorská komora distancovala. Po případu Lucie Šteflové dostal Ředina výpověď a exekutorka, jejíž pokyny vykonával, dostala pokutu a následně rezignovala.