Článek
Šanda loni v květnu dostal u Okresního soudu v Lounech půlroční podmínku, ale o dva měsíce později ho ústecký krajský soud v odvolacím řízení zprostil viny s tím, že nejde o trestný čin týrání zvířete.
Nejvyšší soud však podle zjištění Práva po dovolání druhoinstanční rozsudek zrušil a nařídil obžalobu znovu projednat a rozhodnout.
Zdůvodnil to tím, že krajský soud plně nerespektoval zájem na ochranu zvířat jakožto tvorů schopných pociťovat bolest a utrpení před bezdůvodným poškozováním jejich zdraví člověkem.
Jezevčík prý zaútočil
Vše se odehrálo v říjnu 2015, kdy obžalovaný muž na zahradě svého domu opakovaně praštil jezevčíka své sousedky násadou od motyky. Způsobil mu tím zlomeninu přední končetiny, čelisti a dále zhmoždění mozku a míchy. Kvůli charakteru zranění musel veterinář zvíře utratit.
Šanda se hájil tím, že pes na něj zaútočil, když se ho snažil odehnat od své hárající feny německého ovčáka.
Odvolací soud dospěl k závěru, že ze strany obžalovaného šlo o jednorázové jednání, a nikoliv o jednání dlouhodobé a opakované, tak jak to vyžaduje zákon v případě trestného činu týrání zvířat. Poukázal také na to, že smrt psa nenastala výlučně kvůli zranění, ale z důvodu rozhodnutí jeho majitelky o utracení, přestože měla možnost nechat zvíře léčit.
S tím ale Nejvyšší soud nesouhlasil. „Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu se musí jednat o zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání, za který je třeba považovat jednání vymykající se běžným případům spojené s vyšší mírou bolesti, utrpení nebo příkoří zvířete,“ předeslal Nejvyšší soud.
Podle něj takový způsob týrání může odůvodňovat nejen opakované jednání nebo jeho vytrvalost, ale také vysoká intenzita. „Právě vysokou intenzitu lze spatřovat v krutém a odpudivém jednání obžalovaného s ohledem na zvířeti způsobená zranění,“ konstatoval v rozhodnutí Nejvyšší soud.
Často utíkal
Upozornil také, že utýrání se může dopustit i ten, kdo svým jednáním přivodí zvířeti bolestivé poranění, které zvíře přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následné utrpení.
Majitelka jezevčíka přiznala, že jí pes často utíkal k sousedovi.
„Byť opakovaná přítomnost tohoto zvířete na pozemku obžalovaného může být velice iritující, tak reakce spočívající v brutálním a nelidském ataku na psa násadou od motyky nemůže být považována za adekvátní vzniklé situaci. Naopak šlo o reakci výrazně agresivní a naprosto nepřiměřenou,“ uvedl Nejvyšší soud s tím, že v tomto ohledu se jeví jako značně nepravděpodobná varianta, že se obžalovaný bránil útoku tohoto jezevčíka.