Neuvěřitelná sebevražda - oběšená měla pořezané ruce a probodnuté srdce, ale krev nikde

Případ byl uzavřen jako sebevražda, ale soudní lékař Josef Pleskot, který tělo 40leté Jitky ohledával, dodnes stoprocentně nevěří, že tomu tak bylo. „Tento případ pro mě zůstává a zůstane nadosmrti noční můrou,“ říká soudní lékař, který se s podobným případem nikdy nesetkal.

Když osudný den zazvonil na policejní stanici na Rychnovsku telefon, místní kriminalisté ještě netušili, že budou řešit nejnejasnější sebevraždu své kariéry. Volal rozrušený muž, nemohl dostat do svého domu, dveře byly zamčené zevnitř a jeho 40letá dcera Jitka neotevírala.

Když policisté po zdokumentování zamčených dveří dveře vypáčili, nestačili žasnout. Na prádelní šňůře mezi trámy visela žena, která si na první pohled nejspíš vzala život. Po zvednutí blůzky ale zjistili, že má v hrudníku zabodnutý nůž. V tu chvíli se jim z jasné sebevraždy stala jasná vražda. Ale...

Indicií vedoucí k závěru, že Jitku o život někdo připravil, přibývalo. Zdálo se nemožné, aby někdo sám vylezl na vysokou úzkou zídku, na prádelní šňůře si uvázal smyčku, tu pak vyhodil daleko od sebe na vysoký trám a v okamžiku, kdy udělal poslední krok do prázdna, si ještě bodl do srdce nůž.

Jenže tu byl fakt, který hovořil proti verzi vraždy – záhada zamčeného pokoje. Jak by vrah, který ženu nejdřív bodl, pak oběsil, ze zamčené půdy a zamčeného domu odešel?

„Zjistili jsme, že i půda je zamčena zevnitř. A jednoznačně jsme viděli, že je v zámku klíč zevnitř,“ říká policista Richard Chaloupka z územního odboru Rychnov nad Kněžnou, který nechápal, jak se z místa činu mohl pachatel dostat.

A nepomohlo ani důkladné ohledání vikýře. „Půda byla jednoznačně zamčena zevnitř a nikdo se nemohl dostat ven. Provedli jsme dokumentaci dveří, než jsme je začali páčit. Jedinou únikovou cestou byl vikýř, kam jsem osobně lezl. Byl protkaný pavučinami. Bylo jasné, že vikýř nebyl otevřený několik let. Nikdo mi nedovede vysvětlit, jak by se odtud mohl pachatel dostat,“ popisuje situaci na místě kriminalista Zdeněk Hlaváček.

A další záhada na sebe nenechala dlouho čekat. Při ohledání těla kriminalisté zjistili, že kromě bodnutí do srdce byla žena pořezaná na rukou a předloktích. Měla i několik řezných ran na krku.

Byl tu ale další problém. Na místě činu nebyla krev. Kam zmizelo několik litrů krve? Byla žena na místo činu svým vrahem donesena a oběšena? Na to se snažili kriminalisté rychle najít odpověď.

Jak by se ale vrah dostal ven ze zevnitř zamčené půdy? Jednalo se o dokonalý zločin, který je údajně neproveditelný? Soudní patolog Pleskot měl jasno. Šlo o vraždu. „Z mého pohledu se dá říct, že tam musela jednoznačně spolupůsobit další osoba,“ říká Pleskot.

Ještě tu noc odhalila pitva další neuvěřitelnou záhadu. Soudní lékař objevil v těle několik zabodnutých jehel. „Jedna se nacházela v žaludku, další byla v hltanu, pak v srdeční krajině a v obou pažích. Vytvářely jakýsi tvar kříže,“ vzpomíná na hrůzný nález Pleskot.

Vše do sebe najednou začalo zapadat. Oběšená totiž měla ve svém pokoji svíčky, bibli a zakroužkované slovo sebevražda. Kriminalisté ale nemohli zapomenout na další nejasnosti a museli prověřit, jestli se vrah nesnaží tímto jen svůj čin zakamuflovat jako sebevraždu. Musela se vyřešit záhada zmizelé krve.

„Našli jsme místo, kde si převážnou část svých zranění způsobila, což bylo její pracoviště. V úklidové komoře bylo už dostatečné množství krve,“ vzpomíná Hlaváček.

Každá zodpovězená otázka ale přinášela další záhadu. Jak se po ztrátě tolika krve a s takovými zraněními dostala domů. Kriminalisté vyměřili vzdálenost na jeden a půl kilometru. Nebýt svědka, který ji viděl přijíždět na svém jízdním kole, nebylo by pochyb o vraždě.

Po všech těchto zjištěních museli chtě nechtě ustoupit i soudní lékaři. Ze zamčené půdy by se totiž nikdo cizí ven nedostal, ale hlavně si všechna poranění mohla 40letá Jitka způsobit sama.

„To byla ta podstatná věc, takže to tak patrně bylo. Ta žena si postupně způsobovala různě závažná poranění, až to dokončila oběšením,“ říká zpětně soudní lékař Pleskot.

„Jako záhada zamčeného pokoje to zůstane, ale z pohledu kriminalisty to je jasné. Pachatel tam nebyl. Nehledejme ho. Tak to bylo a my ty pochybnosti nemáme,“ uzavírá kriminalista Hlaváček.