Článek
K osudnému incidentu mělo dojít v roce 2011 na Náchodsku, kde rodina tehdy bydlela. Podle státního zástupce Milana Šimka muže před činem rozrušil neustálý pláč jeho dcery. „Vedl s největší pravděpodobností jen jeden nekontrolovaný úder rukou proti její hlavičce, ač věděl, že by jí tím s ohledem na její psychickou i tělesnou bezbrannost mohl způsobit i závažná, život ohrožující poranění nitrolebních orgánů,“ stojí ve spisu obžaloby.
„To je nesmysl, neuhodil jsem ji. Hrál jsem si s ní na posteli, houpal jsem ji na stehnech a ona se smála. Bohužel, když jsem to houpání zintenzivnil, tak mi vypadla a udeřila se do hlavy. Aby nespadla na zem, tak jsem ji v pádu zachytil a silně ji stiskl za hlavičku, od toho měla modřinu,“ hájil se před soudem Miroslav N. s tím, že za vším obviněním stojí policie a sociálka, která ve výpovědi ovlivnila i jeho přítelkyni.
Nemáme peníze, abychom je uživili, těhotenství jsme zjistili pozdě a na potrat jsme neměli peníze.
Jeho přítelkyně pak holčičku odnesla do nemocnice, kde zůstala několik týdnů na pozorování. Dítě nakonec skončilo v kojeneckém ústavu, protože se o ně rodiče z finančních důvodů nemohou postarat. Rodiče prý dají souhlas k adopci.
Situace je o to složitější, že přítelkyně Miroslava N. nyní čeká dvojčata. Bohužel i tyto ještě nenarozené děti čeká stejný osud v kojeneckém ústavu jako jejich starší sestřičku. „Nemáme peníze, abychom je uživili, těhotenství jsme zjistili pozdě a na potrat jsme neměli peníze. Já nyní beru šest tisíc čistého a přítelkyně nemůže najít práci, protože je mentálně retardovaná,“ tvrdil u soudu obžalovaný muž.