Za usmrcení z nedbalosti ho v pondělí potrestal plzeňský okresní soud 10 měsíci vězení s podmíněným odkladem na rok a půl.

Z rozsudku vyplývá, že chodkyně nese na nehodě výraznou vinu. Porušila totiž silničním zákonem danou povinnost nevstupovat na přechod nebo do vozovky, přijíždějí-li vozidla s právem přednosti v jízdě. To ale podle soudu ještě nezbavuje řidiče těchto vozidel dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozili ostatní účastníky silničního provozu.

V tomto případě měl Buryšek po své pravé straně ve dvou jízdních pruzích stojící vozidla, které mu bránila ve výhledu na přechod pro chodce. „Právě tím, že řidič nemůže předvídat, co se děje v prostoru, kam nevidí, musí tomu i při právu přednosti v jízdě přizpůsobit svoji rychlost a být schopen reagovat tak, aby nikoho neohrožoval,“ konstatoval předseda senátu Vladimír Žák.

Kdyby jel pomaleji, ke střetu by nedošlo

A právě na vysokou rychlost sanitky upozornil státní zástupce Pavel Tolar. „Výrazně přesáhla povolený limit v obci. Kdyby jel jen o trochu pomaleji, nedošlo by ke střetu a chodkyně by stačila vozovku přeběhnout,“ konstatoval žalobce.

Buryšek spěchal za starší pacientkou do domova důchodců v Třemošné kvůli krvácení ve stolici, tedy žádný mimořádně urgentní výjezd, kdy by každá vteřina hrála zásadní roli pro záchranu života.

„Když jsem se blížil k té křižovatce, měl jsem za to, že o mně všichni vědí. Auta stála stejně jako chodci na levé straně přechodu. Pak jsem jen zaregistroval člověka před sebou, snažil jsem se ještě brzdit a strhnout řízení doprava. Už jsem to ale nestihl,“ uvedl řidič před soudem.

„Musela o mně vědět”

Neskrýval lítost nad tím, co se stalo, ale vinen se podle svých slov necítí. „Musela o mně vědět, nevím, kam tak spěchala,“ prohlásil Buryšek, který se živí jako profesionální saniťák sedm let a doposud neměl žádnou nehodu.

Soudce mu dal za pravdu v tom, že chodkyně nemohla houkající sanitku rozhodně přeslechnout v okamžiku, kdy vstoupila do jejího jízdního koridoru. „Mohla se zastavit. Jako běžný chodec měla sledovat dění okolo sebe, aby případně mohla reagovat. Běžela ještě předtím, než se dostala na vozovku. Jednu ruku měla u ucha, možná i telefonovala. Každopádně to byla ona, kdo mohl výrazně ovlivnit průběh celé události a dneska jsme tady nemuseli sedět,“ konstatoval Žák.

Rozsudek je pravomocný, státní zástupce i obžalovaný se vzdali práva na odvolání.