Hlavní obsah
Everest Base camp trek a zastávka v Gokyo Ri

Rozhovor: Jak žijí Češi v Nepálu aneb Zážitky s nosorožcem a slony

Poznejte tradiční nepálskou kulturu pohledem cestovatelky Andreji Meluzínové, která už skoro rok žije s nepálskou rodinou poblíž největších horských velikánů na světě. Jaký je Nepál očima Češky?

Everest Base camp trek a zastávka v Gokyo Ri
Rozhovor: Jak žijí Češi v Nepálu aneb Zážitky s nosorožcem a slony

Zdravím vás, Andreo, chtěla bych se na úvod zeptat, kolik je vám let, kde bydlíte, co jste studovala…

Také vás zdravím. Je mi 27 let, původem jsem z Brna. Už třetí rok bydlím ve svém sedmikilovém baťůžku někde v Asii (zastihli jste mě v Nepálu). Co se týká mého vzdělání, po gymnáziu v Brně jsem studovala sportovní fakultu v Ostravě, obor rekreologie. Avšak touha poznat svět byla silnější než touha po studiu (směje se), a tak jsem vystudovala pouze bakaláře.

Kdy jste poprvé odjela do Nepálu a co vás tam táhlo?

Co mě sem táhlo? Nepál mě asi jako většinu lidí lákal jednoznačně trekováním v horách. Není to tedy tak dávno, co jsem do Nepálu přijela poprvé. Pamatuji si to přesně, bylo to 9. května loňského roku, pět měsíců od mé poslední předcházející cesty Asií.

TIP od Andreji: Na treky do Nepálu můžete vyrazit se CK Go2, specializovanou cestovní kanceláří na zájezdy do Nepálu.

Jak dlouho žijete v Nepálu? Jak se vám žije v nepálské rodině?

V Nepálu nežiji tak dlouho. Je to necelý rok, co jsem potkala mého přítele, který je Nepálec. Ze začátku našeho vztahu jsem odmítala žít společně s jeho rodiči, ale určité okolnosti nás k tomu po nějaké době donutily. Je to určitě něco úplně jiného než život v Česku.

Rodina mého přítele patří ke střední vrstvě, což tady znamená, že bydlíme v nově postaveném domě, ne v domě z bambusu s kadibudkou venku jako ti chudší. Ale i tak je tu spoustu věcí, které Evropana můžou zaskočit.

V domě neteče teplá voda, nádobí umýváme popelem, v kuchyni nenajdete nic jiného než dvouplotýnkový vařič postavený na lavičce a pár stříbrných talířů. V zimě se nikde netopí.

Jíme pouze na zemi, příbor v naší domácnosti nenajdete. Za okny máme stáj plnou koz a buvolů. Nechodí se na nákup, všechno jídlo je vlastnoručně vyprodukováno rodinou. S čím pořád bojuji, je rýže, kterou máme celý den hned od rána, ke snídani, k obědu i k večeři.

V tuhle chvíli žijete v Chitwanu a vedle domu vám probíhají nosorožci. Jak se vám tam žije?

Dovolte mi to trošku upřesnit. Nosorožci tu běhají, samozřejmě hlavně v nedaleké džungli, sem tam i ve městě. Ano, občas tu nosorožec jde na procházku nočním městem. S nosorožcem ale přímo zážitek doposud nemám, krom jednoho blízkého setkání - když jsem se se vzbudila, tak byl přímo před mým pokojem.

Ale zato mám příhodu se slonem. Každý den prochází sloni městem, většinou bez jakéhokoli incidentu, všichni jsou na ně tady zvyklí. Jednoho dne však procházející slon z ničeho nic zaútočil na kolemjdoucího člověka. Řidič sedící na slonovi se ho snažil uklidnit, ale než se mu to povedlo, stihl slon napadeného člověka podupat, nehezky ho zmlátil chobotem. Lidé jen ječeli a čekali, až se slon uklidní. Teprve poté mu běželi všichni na pomoc, nikdo nechtěl riskovat, že bude také napaden. Pro mě to byl hodně intenzivní okamžik, protože se to stalo před naší kanceláří. Pár dní nato byla jedna místní paní napadena krokodýlem. Ale nemusíte mít strach, útoky zvířat tady jinak nebývají obvyklé, nějak se to špatně sešlo…

Váš přítel je Nepálec. Mohla byste nám trošku poodhalit něco z nepálských zvyků, které vás překvapily?

Když jsem přítele poznala, neznal slovo „děkuji“ ani „prosím“. Všechno bral jako strašnou samozřejmost. Nebo třeba omluvit se byl taky problém. Nejhorší je asi to, že nepálský národ je prolhaný. Dokážou vám zalhat i o úplné maličkosti. Co mě překvapilo, bylo, že když jíte nějaké společné jídlo, nikdy se nesmíte dotknout svými ústy nebo příborem, který si vložíte do pusy, společného jídla. Nepálci by ho už nejedli, jelikož se jídlo stalo znečištěným. Jinak Nepálci jsou strašně dobrosrdeční a nápomocní lidé. Rodina je pro ně základ a priorita.

Jaké treky jste sama zkusila?

Treky jsem absolvovala celkem dva. V plánu jsem měla vidět Everest na vlastní oči pěkně zblízka a pak se vydat na trek kolem Annapuren a trek v oblasti Everestu přes tři pětitisícová sedla s prodloužením až do Salleri. Jinak já se musím přiznat, že do loňského roku jsem neměla zdání, že bych do Nepálu chtěla jet. Mým snem je se vydat do horního Mustangu, tak doufám že se tento sen brzy splní.

V oblasti Everestu bych všem určitě doporučila trek přes tři pětitisícová sedla. Jedná se sice o náročnější trek, než je samotná cesta do základního tábora, ale ty výhledy na krajinu stojí určitě za to. Navíc tato trasa není tak moc frekventovaná jako výše zmiňovaný trek do základního tábora nejvyšší hory světa.

Doporučuji jít trek ve správném směru, ušetříte tak ne zrovna málo sil, které zajisté budou potřeba (úsměv). Třešničkou na dortu tohoto treku je jezero Gokyo a jeho další pětitisícová vyhlídka, která Vám poskytne výhled hned na pět nejvyšších hor světa. A trek kolem Annapuren? Ten bych doporučila jít na jaře, kdy začínají růst a pučet rododendrony a lesy jsou krásně zelené. Nejkrásnější část je v oblasti známého kopce Poon Hill, o který si trek můžete prodloužit.

Co by naši cestovatelé v Nepálu neměli vynechat? Máte nějaká místa, která byste jim doporučila?

Jé, kdybych je měla všechna vyjmenovat, byli bychom tu do zítra. Tak aspoň heslovitě, co se jídla týče, tak nelze vynechat nepálské národní jídlo, Dal Bhát. Co se týče míst, určitě bych doporučila východní část Nepálu, návštěvu Ilam. Dále nedotknutelnou přírodu v rezervaci Dolpa a okolí jezera Rara. Za návštěvu rozhodně také stojí mnou zmiňovaný Národní park Chitwan. Mezi má oblíbená místa taky patří městečko Bandipur. A z hor? Pro ty zdatnější rozhodně spojit návštěvu Everest base camp trek s přechodem přes tři sedla.

Ať už půjdete v Nepálu kamkoli, vždycky narazíte na věčně usměvavé obyvatele, uchvacující přírodu, příšerné cesty a božský klid.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků