Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: V očekávání času, chuti a mlíka

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: V očekávání času, chuti a mlíka

S blížícími se sněmovními volbami bude stále aktuálnější otázka: Které politické strany kývnou na nabídku pravděpodobného vítěze voleb Andreje Babiše, aby šly do jeho vlády, přes niž bude řídit stát jako firmu?

Dispozice je poměrně jednoduchá. Momentálně máme jednu partaj, která pro sebe podobný čin rezolutně vylučuje. To je TOP 09. Podobně se vyjádřil předseda ODS Petr Fiala. Pak začíná pochod v bažině. Sociální demokraté, lidovci, komunisté a Okamurova SPD se mohou stát Babišovými partnery. Přinejmenším není od nich slyšet razantní odmítnutí. A kdyby se do Sněmovny dostali Starostové a nezávislí, ani tam by nebyla půda pevná. Lídr Jan Farský je proti, ale sponzor Dalibor Dědek chce být také mentor, který Farského přesvědčí o opaku.

Toto rozložení sil zrodilo nejpádnější argument, který už zazněl a před volbami jeho frekvence zesílí: Přece nechcete, aby po odmítnutí demokratických stran vládl v Česku Babiš s komunisty a Okamurou!

Jde o silnou zbraň. Tyto tři síly ovládající Českou republiku, to je hororový obrázek pro značnou část obyvatelstva. Samozřejmě s výjimkou těch, kteří z něj budou mít radost, protože to vezmou jako pomstu za frustraci, kterou museli vytrpět po listopadu 1989 v té demogracii.

Tento strašidelný výjev zákonitě ústí v závěr, že demokratické strany musí zatnout zuby, přijmout Babišovu nabídku a ze všech sil se snažit brzdit jeho rozlet ve firmě, kterou chce řídit. Tedy ve státě. Dost to připomíná kdysi populární výmluvu, proč vstoupil ten či onen do KSČ. Přece to tam chtěl rozložit zevnitř. Zpravidla byl nakonec rozložen sám.

Existuje obava, že totéž by se mohlo stát demokratickým partnerům v Babišově vládě. I kdyby se hrdinsky postavili Babišovým výstřelkům, které lze očekávat v modelu Stát jsem já, který mu zbyl po hlásaném odmítání demokracie coby chaosu, dojdou nejspíše jen k pádu vlády s demokratickými partnery, případně vytvoření vlády s komunisty a Okamurou. Babiš je příliš starý pes, aby se mimo vlastní zájem učil novým kouskům.

Jednodušší pro zmíněné demokratické strany však asi bude zesilovat argument, že republiku si od komunistů a Okamury rozvracet nedáme. Pak by to mohlo dopadnou jako v židovském vtipu:

„Kohn, vaše Sára se vdala?
Proč by se vdávala?
No že jsem ji potkal v parku a měla dítě v kočáře.
No, hlídala ho kamarádce.
Vážně?
No, proč by, když měla čas a chuť, nemohla hlídat dítě kamarádce?
No, ona ho totiž kojila...
No, a proč by ho, když měla čas, chuť a mlíko, nemohla kojit?“

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků