Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Společnost je půl na půl. S odlišnými nástroji

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Nedělní shromáždění na pražské Letné se dostalo do zpravodajství na celém světě jako pozitivní, obdivuhodná událost. To se už párkrát stalo, když vyzněly domácí děje daleko za hranicemi jako kladný příklad. V roce 1968, až do 21. srpna, bylo Československo, i v konkurenci s tehdejším francouzským bouřlivým vývojem, ve středu pozornosti jako unikátní území, na kterém se lidé snažili mírovou cestou vymanit ze stalinské podoby socialismu. Podruhé byla země miláčkem světových médií v listopadu 1989. A teď se něco podobného přihodilo v souvislosti s Letnou.

Doma, jako obvykle, se věci vidí jinak než optikou zahraničních pozorovatelů. Dva čerstvé údaje z průzkumu agentury Median zde a zde dokládají, že společnost je ve vztahu k demonstracím a k Babišově vládě rozdělena zhruba půl na půl.

To je situace, která je pro každou společnost mimořádně citlivá. V rozpůlení je totiž zakotvena možná nestabilita. Demokratické zřízení s podobným stavem počítá. Právě proto vytváří politické zastoupení občanů s různými, někdy protichůdnými názory, aby se nemuseli hádat, nebo nedej bože se střetnout v ulicích. Jinými slovy lze potenciálně výbušnou situaci řešit politickými, ústavními nástroji. Ve chvíli, kdy tento text píšu, se o to snaží opozice v Poslanecké sněmovně.

V rámci ústavního postupu klidně navrhuje vládě: Vyměňte premiéra, který chodí omotán pavučinou svých průšvihů, a pokračujte ve vládnutí, protože je to vaše právo v souladu s výsledky voleb. Ministrům se ovšem dělá mdlo nikoli kvůli dnešnímu horku, ale kvůli pouhému náznaku myšlenky, že Babiš by mohl z vlády pryč. Mají vazalskou mentalitu.

Světová média zároveň s úctou zaznamenala vysokou úroveň protestní demonstrace na Letné, kde nedošlo k žádnému incidentu a k žádným výzvám k násilí. Takže členové té poloviny společnosti, která nechce Andreje Babiše stejně jako jejich političtí zástupci, prokazují příkladnou kulturu jednání. A na straně opačné?

Z dnešního Babišova projevu ve Sněmovně: „Já samozřejmě pokládám pokusy parlamentní opozice o vyslovení nedůvěry vládě za legitimní nástroj politického boje.“ O minutu později: „Já to beru jako pokus o destabilizaci naší země.“

K Letné: „Já chápu, že lidi jdou na demonstraci, ale moc nechápu, proč tam někdo vystoupí a má na sobě žlutou vestu. Co tím chce říct? Že v listopadu budeme zapalovat auta na Pařížské? Budeme házet dlažební kostky do výloh na Pařížské?“ zde.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Babiš na žádné demonstraci, na rozdíl od 258 000 lidí, nebyl. Možná proto tak hrubě překrucuje. Asi to má zase ze složek. Z jedovatých, pro společnost ničivých složek.

Reklama

Výběr článků

Načítám