Článek
Poslanec Petr Bendl chce potichu zachránit billboardy u dálnic a silnic první třídy ZDE. To se nikomu dalšímu na politické scéně nelíbí. Chtěli by silnice bez těchto velkolepých poutačů, na kterých je napsáno, co a jak.
Ale je to moudré?
Billboardy jsou mocnou zbraní ve volební kampani. Volební kampaň je období, kdy si politici vzpomenou, že se blíží okamžik, kdy je mohou voliči v jejich mocenské funkci buď ponechat, anebo z ní vykopnout. Křísí se heslo Volič je pán!
Voličům se podkuřuje, jezdí se za nimi. Fotí se s nimi každý politik. Pokud se samozřejmě nenechá fotit, jak čůrá na veřejnosti, což má ještě větší účinek než obyčejný obrázek s návštěvníky hospody, který dokládá, že je lidový. Obzvláště vybavení politici, kteří si platí špičkové odborníky na oblbování, jimž se říká PR mágové, v kampani dokážou namíchat prosté voliče, čůrání, zvířátka a třeba i vlastní svatbu.
Teď si představte, že spolu s billboardy by postupně odešly i tyto kouzelné stránky volební kampaně. A začaly by se věci lidem říkat na rovinu. O politicích. Ale také o voličích, tedy o nich samotných. Co by z toho mohlo vylézt?
Třeba toto: Ve sněmovních volbách se ucházejí o prvenství strany v čele se zajímavými lídry. Jeden chce být liberální, demokratický, proevropský a lidsky slušný, ale pod stolem s oranžovým ubrusem ho pořád kopou do kotníku jeho vlastní lidé, aby mířil jinam. Druhý vynakládá veškeré úsilí a hodně peněz na to, aby si každý myslel, že je neškodný strejc, a ne Otesánek, který chce sežrat celou zemi.
Pak je tam další, který s Frigovou tváří tlačí partajní loď s názvem Klidná síla do sněmovního přístavu a rád by ji dotlačil taky do vládního, jen se ještě nerozhodl, jestli kvůli tomu vládnímu prodá duši ďáblovi, nebo to za to nakonec nestojí. V poli soutěžících je rovněž polepšený pytlák, nyní hajný, a profesor, který už nechce být profesor, ale nacionální suchar číslo jedna. Vystrkují hlavy i národovecký Moravokoreojaponec a protiuprchlický exuprchlík realista.
Následně budeme mít volby prezidentské. Tři reální aspiranti jsou: profesionální nemluvič pravdy, veskrze slušný uspávač a nadlimitně energický showman. Nikdo další se šancí na úspěch se zatím nepřihlásil.
Volit budou občané, z nichž spousta nemá páru o lidech, kterým chtějí dát do rukou mocenské páky, ani o chodu politických mechanismů.
Opravdu by nebylo lepší vrátit se k billboardům? Na nich je všechno jasné. Dálnice, dálnice, dálnice! Prostě to zařídíme! Bude líp!
Koblihu?
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.