Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Pytel plný seniorů. To je špatně

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Asi znáte výrok Nevěř nikomu, komu je nad třicet. V době, kdy zazněl, mi přišel naprosto správný. Nad třicet z mého teenagerského pohledu vypadalo skoro jako „nad hrobem“. Co potom s lidmi nad čtyřicet, padesát, šedesát, neřkuli sedmdesát a osmdesát? Vůbec jsem se necítil jako jejich současník. Byli kdesi daleko, na konci svého života.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Dnes jsem sám na prahu důchodového věku. Určitě mnoha mladým připadám jako vykopávka. To je veselé, protože vnitřně svůj věk vůbec neberu v úvahu. Tělo, to ano, vypadá jinak, chová se jinak a má sklony k větší pohodlnosti. Ale hlava stále funguje poměrně dobře, což se snažím mimo jiné dokazovat na této stránce třikrát týdně:-).

Proč jsem dnes začal tímto osobním vyznáním? Protože jsem narazil na zajímavý dokument a řekl jsem si: „Sakra, vždyť autoři mají pravdu!” Jejich výzva cílí především na zastavení věkové diskriminace v době koronaviru. Ale když si ji přečtete, napadne vás možná, že princip, který vyznávají, by se dal použít v přístupu k nejstarší generaci i mimo konkrétní petici.

„Označení ‚senior/senioři‘ je vágní, neurčité. Jde o početnou, velmi různorodou skupinu občanů zásadně se navzájem lišících věkem, zdravím, vzděláním, příjmy, zdatností, možnostmi, zájmy a řadou dalších charakteristik. Při vymezení věkem 65+ jde o dva miliony, tedy o 20 procent obyvatel ČR. Podstatná část z nás se v tomto věku těší dobrému zdraví, pracuje, zastává významné funkce v byznysu, poskytuje zkušenost v organizacích, institucích, samosprávách, ale například i v lékařských ordinacích a jiných expertních pozicích. Nevytvářejme dojem ‚nemohoucích starců a stařen‘,“ píše se ve výzvě.

Je to bohužel nutné zdůrazňovat, protože máme vládu, která jede po jiné koleji. Stačí si vybavit slovník ministryně financí Aleny Schillerové.

To je ta paní, které pijí krev zlé samoživitelky a zlí samoživitelé, kteří schválně žijí sami, aby dostali státní dávky. Paní Schillerové je 56 let, takže babička bude až za nějakou chvíli. Teď jí můžeme říkat teta.

Ano, starší lidé jsou například hlavním elektorátem stran a hnutí s nedemokratickými prvky. Ale není tady jeden pytel s nápisem Senioři, uvnitř něhož se nachází to nejzpátečničtější, co ve společnosti je. Věkový faktor nerozhoduje absolutně. Stejně jako faktor národní nebo vzdělanostní. Starý a moudrý jde k sobě stejně dobře jako mladý a blbý. A vedle toho máme mladé chytré a staré pitomé.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Tak prosím žádné zglajchšaltované „babičky a dědečky“ ani „mladé naděje národa“. Oni i blbci se navzájem nepodobají, natož chytří lidé v jakémkoli věku.

Reklama

Výběr článků

Načítám