Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Proč se politikům vyplácí předstírat blbnutí

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Svět se včera bavil. Tedy celý svět ne, jen ta jeho část, která používá sociální média. Důvod byl tento: ZDE

Byl to smích poněkud hysterický. Sám o sobě není překlep, zvláště když píšete na mobilu nebo tabletu a ujede vám ruka, ničím neobvyklým. Nakonec Trump ten svůj tweet smazal. Ale byl to Trump. Člověk, který stojí v čele jaderné supervelmoci po právoplatném zvolení lidem, a přitom, jak naznačil uživatel citovaný v textu článku, se už s jistotou ví, že jde přinejmenším o hlupáka, který je v této funkci více ohrožením než přínosem.

Na okraj poznamenejme, že byl zvolen nehledě na to, že onoho hlupáka, ale bodrého a odhodlaného k čemukoliv, v kampani aktivně předváděl. Spíše byl zvolen právě proto. Vyplatilo se jít demonstrativně pod úroveň nejen svého skutečného IQ, ale i zcela mimo svůj normální životní styl. Vyplácí se to nejen Trumpovi, který třeba ani nic předstírat nemusel.

Tady je čerstvá ukázka z naší politiky ZDE. Ani to není nic nového. Stačí porovnat tuto fotku se starším, ještě černobílým úkazem zhruba 60 let starým ZDE.

Ani jeden z pánů exhibujících v pozici, která nijak nepřispívá k odhalení jejich schopnosti řídit stát, přitom tím prostým člověkem nebyl ani není. Chruščov přežil léta v bezprostřední Stalinově blízkosti jen proto, že úspěšně předstíral prosťáčka, který chodí ve vyšívané košili a na nočních pijatikách u vůdce tančí hopak. Vzdělání sice mnoho nepobral, ale bystrost, vůli a železnou pěst použil pro uchvácení moci poté, co zlikvidoval rivala Beriju.

Kdyby byl Babiš pouze ten legrační strýc, který pořád někam jezdí a fotí se buď jak čůrá, nebo se strýci z jižní Moravy, anebo jak hází hnůj, nikdy by nevybudoval své impérium. K tomu potřeboval totéž co Chruščov: dravost, sílu, bezohlednost. Ale zároveň, když už se pustil do politiky, potřebuje, aby ho podpořilo dost lidí.

V počátcích, podle sociologů, mohl spoléhat na tu vrstvu obyvatelstva, která je zvyklá probíjet se životem sama a od politika čeká jen uvolnění ekonomických podmínek, aby se jí žilo a podnikalo líp. To je pryč. Dnes je především modlou vystrašených seniorů a občanů s nižším vzděláním (a navíc kotvou pro kariéristy každého věku). Chování na veřejnosti musí být tomu přizpůsobeno. Musí předstírat, že mu není cizí nic z toho, co mu ve skutečnosti cizí je.

Pokud pomocí těchto voličů naplní svůj plán, že Česko bude jeho firma, s tím blbnutím jistě přestane. Nebude už zapotřebí.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám